Editorial

22.02.2019, Instinkt č. 9/2019

Vůz snů

Nemám ho, ale atakuje (zatím jen) moje srdce (časem snad i garáž) - pick-up! Pravda, ne úplně ten, jímž francouzští vinaři vozili kolem druhé války úrodu. Mě chytly pick-upy větší, bytelnější, které trochu „voní" výletem, trochu Západem, trochu divokostí, svobodou... Auta jsou vůbec téma!

Moje máma řízení milovala, udělala si „řidičák" hned v osmnácti letech. Jezdila celý život podle předpisů a bez jediné nehody. O autech jsme spolu mluvily neustále. Měly jsme ta svá vysněná a donekonečna rozebíraly, kdy si je budeme moci pořídit. Že se k tomu nikdy neschylovalo, nám vůbec nevadilo... Kupodivu můj otec neměl k autům vztah vůbec žádný. Řidičský průkaz si pořídil jen proto, aby si o něm máma nemyslela, že „na to" nemá. Jako čerstvý vůdce vozu ujel asi čtyři kilometry a pak řekl, že už řídit nehodlá. A toho se celý zbytek života držel. Měl to dobře vymyšlené; vozila ho máma.
     To můj řidičský vývoj byl trochu složitější - jezdila jsem hrozivě. Máma ten styl definovala slovy: jezdec formule risk. Trvalo dlouho, než jsem jízdu vypilovala, alespoň do té míry, že se se mnou rodina a přátelé nebojí do auta sednout. A pozor! Léta jsem vozila svého muže, kterému se do řízení moc nechtělo; podobnost čistě náhodná? Nakonec v padesáti letech usedl za volant a válí. Nikdy není pozdě začít s něčím novým.

    Tak a ještě si pořídit ten vysněný pick-up... O jejich historii je v INSTINKTU zajímavý článek. A vůbec je v tomto čísle nůše zajímavého čtení. Čtěte a sněte.

Ale né moc za volantem...

Venuše Doležalová Baxová
Šéfredaktorka 

tiskni pošli diskuse (0) příspěvků







Co vy na to?

Bojíte se rádi, milujete filmové horory?

Ano

Ne


Výsledky se zobrazí po hlasování.

Závist ovlivňuje život každého třetího Čecha. Je to váš případ?

Ano

Ne


Výsledky se zobrazí po hlasování.


Dnešní sudoku

klikněte pro zvětšení

Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.