Oblečte se, prosím!

Svoboda. Volnost. Blízkost přírody. Tak vysvětlují nudisté, co je na létě bez plavek tolik baví. I když tvoří odhadem jen pět procent české populace, dokázali si zabrat přes sto pláží. Pro „textiláka" se tak výlet za koupáním často mění ve slalom mezi jejich holým pozadím. Nahota je pro nudisty životním stylem. Jenže co si budeme povídat - kdo se na to má dívat.

Je horké prázdninové odpoledne, břehy pražské hostivařské přehrady praskají ve švech. Na písčité pláži pod tobogánem je hlava na hlavě. Kdo se chce slunit a koupat na klidnějším a romantičtějším plácku, může zamířit na protější břeh. Jenže by si musel svléknout plavky - to nejhezčí místo největšího přírodního koupaliště v metropoli je totiž vyhrazené pro nudisty. Já jsem tam zabloudila omylem a od naháčů posedávajících u stánku s občerstvením jsem se dočkala nekompromisního „svlékni se, nebo vypadni". Podobné je to na historicky první české veřejné nudistické pláži u jezera Lhota poblíž Brandýsa nad Labem - zabírá asi třetinu jezera, navíc tu nejslunnější.

A další zkušenost z horkého léta: vyšly jsme si s kamarádkou k rybníku Šeberák v pražských Kunraticích. První zákoutí - muž bez plavek. Na vedlejším plácku nahý páreček. Jdeme dál - skupina nahatých důchodců. Další naháči jdou proti nám. Pěšina kolem vody je hodně úzká, kontakt nepříjemně těsný. Nudisté, kteří hlásají, že nahota je ta nejpřirozenější věc na světě, mě asi budou mít za upjatou puritánku, ale já se prostě při koupání nechci proplétat mezi ňadry a genitáliemi úplně cizích lidí. Šeberák je přitom jen neoficiální nudistickou lokalitou - naháči se jednoduše začali na jeho březích rozvalovat, až vytlačili „textiláky", jak říkají lidem koupajícím se v plavkách. Aby bylo každému jasno, kdo je tady doma, nastříkali na zeď zkraje pláže nápis NUDI PLÁŽ.

Naháči proti textilákům

Podobným způsobem obsadili milovníci nahoty většinu ze 104 míst, které momentálně čítá seznam nudistických lokalit na webu naturista.cz. „Na Skaličném rybníku u Písku jeden nadšený nudista tak dlouho vyháněl lidi v plavkách, až se mu tam podařilo vytvořit nudipláž," popisuje provozovatel nudistického webu Ivoš Žurek teror naháčů v praxi. Nic jiného prý nudistům nezbývá. Oficiální statistiky neexistují, ale podle odhadů se v Česku bez plavek rádo koupe asi půl milionu lidí. Oficiálních pláží, které vznikly se souhlasem majitele, jsou ohraničené a označené cedulí, je přitom jen pár. Podle Žurka jsou přitom nudisté ideální zákazníci. „Nečekají až na vedra, koupou se už od jara, chodí častěji. Po dohodě s majitelem jsou ochotni si vyhrazená místa udržovat - sečou je nebo upravují vstup do vody."

Z potřeby hájit si těch pár ukořistěných míst podle něj také vyrůstá militantní přístup mnohých nudistů. „Vím, že není příjemné, když na vás volají, abyste se svlékla. Ale ono se to opravdu musí hlídat. Jakmile se připustí jeden člověk v plavkách, rychle budou přibývat další, a je po nudapláži." Spory mezi „textiláky" a nudisty tak místy nabývají parametrů opravdové války a sem tam skončí i fyzickým napadením. Podle psychologa Jeronýma Klimeše je to s nudismem jako s každou jinou ideologií. „Chovají se nepřátelsky, protože do toho svého chování vložili spoustu energie. Zejména když je v tom člověk průkopník, snaží se získávat spojence. Takové společenství se potřebuje semknout. Jsme všichni sociální tvorové a potřebujeme, aby naše činnost byla schvalována."

Demonstrace za nahotu

A jsou i tací, co by kvůli své zálibě chtěli měnit zákony. Tak například čtyřiačtyřicetiletý Karel Petřík z Olšan u Šumperka - za účelem propagace veřejné nahoty si založil web svobodni.estranky.cz, který má podtitul Jsou u nás naturisté opravdu svobodní? Přál by si, aby vznikl zákon, který by výslovně povoloval obnažovat se na veřejnosti, nebo alespoň úprava stávajícího zákona o veřejném pohoršení. Psal už kvůli tomu dokonce na ministerstvo pro lidská práva. „Nevím, proč bychom měli být trestáni za to, že někoho pohoršuje naše nahota. Mě pohoršuje tolik věcí.. Třeba to, když vidím roční holčičku, kterou rodiče navlékli do plavek, i když je to nezdravé a u tak malého dítěte úplně zbytečné," vysvětluje Petřík. Od politiků se zatím přílišného zájmu nedočkal, svůj boj ale nevzdává. „Napadlo mě uspořádat demonstraci, třeba před parlamentem, jako to dělali homosexuálové. A byli úspěšní, přitom jich jsou jen čtyři procenta, kdežto těch, kteří neodsuzují nahotu, je ve společnosti většina," horuje nudista.

Podle Ivoše Žurka jsou podobné akce zbytečné. Ve srovnání s jinými zeměmi se prý daří českým nudistům dobře. Být nahý na veřejnosti není u nás samo o sobě trestné. Zákon pamatuje jen na trestný čin veřejného pohoršení - vzbudí-li ho někdo svým chováním alespoň u dvou lidí, hrozí mu tisícikorunová pokuta. To se ale podle Ivoše Žurka nudistům moc často neděje. „Vedle Nizozemska jsme v tomto snad nejtolerantnější zemí."

Nudistická mše

Nahota je přirozená, zní základní mantra nudistů. Ne všichni odborníci s tím souhlasí. „Nahota na veřejnosti určitě není přirozená. Naopak. Cudnost je přirozená. Na světě neexistuje žádná kultura či společenství, kde by byly ženské genitálie nezakryty - byť často jen symbolicky - jakousi sukýnkou či alespoň listím," tvrdí například psycholog Petr Weiss.

Nudistům stačí se bez plavek koupat a opalovat. Pak tu jsou ještě naturisté - pro ty je nahota životní styl. Nazí sportují a pohybují se i mimo pláže, zpravidla hlásají také zdravý životní styl a ohleduplnost k přírodě. Dávno se neschovávají jen v rákosí u rybníků, na Adama chtějí provozovat stále více věcí. Pořádají naturistické túry Alpami, skáčou nazí padákem a nechávají se hromadně fotit na nejrůznějších místech světa. Na náhorní plošině nad Hallstattským jezerem v Rakousku je dokonce pět kilometrů dlouhý běžecký okruh pro lyžaře-nudisty. V německém Schwarzwaldu otevřeli nudistický hotel Rosengarten, kde smí být oblečený jen personál, ve Francii mají naháči dokonce své městečko - v nudistické čtvrti města Cap d´Agde obehnané drátěným plotem se dá na Adama a Evu nejen koupat, ale i nakupovat nebo se najíst v restauraci. V Torontu zase mají nudisté svůj obchod - nahý prodavač v něm nabízí kšiltovky, klobouky a ručníky s kapsičkami, do kterých lze na pláži schovat peněženku či klíče.

Za husarský kousek lze považovat pokus pořádat dokonce nudistické bohoslužby. Na jedné takové se před časem v Nizozemsku sešlo osmdesát nahatých věřících, oblečený byl jen kněz. Akce ale neměla opakování - církevní vrchnost neobměkčil ani argument, že nazí byli i Adam s Evou, a necudnou mši zakázala.

Začalo to na Baltu

O větší průnik nahoty do veřejného života se snaží i naturisté v Čechách a na Moravě. Desítky bazénů po celé republice jim vyhrazují alespoň pár hodin týdně, kdy se mohou přijít koupat bez plavek. Pořádají naturistické pochody, běhy i turnaje v golfu nebo petanqueu. Volí mezi sebou Miss Natura a mají pro nezahalené dokonce i dětský tábor. Naostro tam pobývají děti i instruktoři, jediným povoleným oděvním doplňkem je sukýnka nebo koruna z listí a květin. Ani to se odborníkům příliš nelíbí. „Nahota v rodině ano, pokud to dítě netraumatizuje. Nahota na veřejnosti však zdravá není a je třeba, aby dítě vědělo, že se před cizími lidmi svlékat nemá," upozorňuje Jeroným Klimeš.

Čeští naturisté mají i vlastní cestovní kancelář. Pražská CK Natur pořádá zájezdy do nudistických kempů v Chorvatsku nebo na Korsice, k nejoblíbenějším položkám jejího katalogu patří pobyty naháčů na jachtě v Chorvatsku. Majitel cestovky František Hájek je přitom překvapivě konzervativní. „Koupat se nahý je skvělé, k vodě nahota patří. Ale běhat nahý po městě nebo po horách, to můžou jen magoři. Zbytečně tím popuzují textiláky. Vždyť základní filozofie naturismu je nesvlékat se tam, kde to není vhodné, snažit se nahotou ostatní neobtěžovat," říká a prozrazuje další nepsaná pravidla solidního naturisty: „Vždycky si dá pod sebe ručník, nikde si nesedá holým zadkem."

Česká vášeň pro nahé koupání má podle Hájka kořeny v předlistopadových dovolených na Baltu. „Tam to bylo v plavkách o zdraví. Voda nebyla nikdy moc teplá a neustále tam foukal studený vítr." Za minulého režimu měl nudismus zvláštní kouzlo odporu, jakési soukromé vzpoury proti zatuhlé tuposti společnosti. Po revoluci se nahému hnutí dařilo ještě lépe - vzniklá Unie naturistů Čech a Moravy mívala i pět tisíc členů. Během devadesátých let to spadlo na pár desítek lidí, až zcela zanikla. Podle Františka Hájka ale naturistů neubývá. „Jen se nechtějí organizovat," říká. Konstantní zájem vidí i na svém podnikání. „Není to žádný zázrak, ale žijeme. Už šestnáct let."
Klienty jeho cestovní kanceláře jsou dnes spíš lidé starších věkových kategorií. „Já vždycky říkám, že nudistou se člověk stane po prvním zánětu močového měchýře nebo vaječníků. Pak k tomu vede své děti, jenže ty se většinou začnou v pubertě stydět. Plavky pak znovu sundají ve věku kolem čtyřiceti let, a tak to jde pořád dokola." Jinak než podle věku své klienty specifikovat neumí. „Jezdí s námi dělníci, ale i ředitelé společností nebo umělci. Tlustej, hubenej, dlouhej, krátkej - nazí jsou si všichni rovni." Hájek vyvrací další mýtus zastávaný „textiláky": „Na nudapláži se vzájemně neokukujeme. Když přijde pěkná ženská, podívám se na ní, než se svlékne. Jakmile odloží šaty, řeknu si ´stejná jako ostatní´a vrátím se ke křížovce," tvrdí majitel cestovky.

Sexuolog doporučuje

Právě fobie z čumilů je dalším důvodem nevraživosti nudistů vůči textilákům. I když nudisté zdůrazňují, že nahé koupání je záležitost zcela asexuální, přece jen přitahuje exhibicionisty i voyery. Někteří se stali nudisty dokonce na doporučení lékaře. Například šestatřicetiletý Jiří z východních Čech. Jeho diagnóza zní „pedofilní exhibicionismus" - řečeno naplno: dělá mu dobře, když se může ukazovat před malými děvčaty. Dříve to řešil tak, že chodil do parku a v blízkosti mladých dívek předstíral, že potřebuje čurat. Na malém městě se to ale brzy rozkřiklo a hrozil mu postih. Nakonec to skončilo mimosoudním vyrovnáním a Jiří musel k sexuologovi. Právě ten mu doporučil, aby si své potřeby realizoval na nudapláži. „Začal jsem s tím loni. První půlhodinu jsem byl nesvůj, ale otrkal jsem se rychle." Teď si to nemůže vynachválit. „Od té doby, co jsem se stal nudistou, jsem v klidu a spokojený," tvrdí. Na rozdíl od pravověrných nudistů upřednostňuje pláže smíšené. Pozornosti, kvůli které to dělá, se mu dostane víc od holčiček, které jsou zvyklé na lidi v plavkách. „Děti z naturistických rodin jsou na nahotu zvyklé, a tak si mě vůbec nevšímají," stěžuje si.
Že může být záliba v nahotě formou realizace nestandardních sexuálních potřeb, připouštějí i odborníci. „Počet těchto lidí se v populaci pohybuje kolem dvou procent. Je jasné, že mezi nudisty bude toto procento vyšší, ale přesně se to určit nedá," říká Jeroným Klimeš. Uvolnění zábran v souvislosti s nahotou podle něj může vést i ke ztrátě dalších zábran. „Sexualita a nahota jsou úzce provázány a je například jasné, že procento promiskuitních lidí bude mezi nudisty vyšší než třeba mezi nábožensky založenými."

Odborníci upozorňují také na to opačný extrém: kdo kolem sebe vidí běžně nahé lidi, toho pak už nahota sexuálně nevzrušuje a reaguje až na doteky. „Je to vidět v afrických zemích, kde chodí ženy celý den nahé. Muži tam potřebují k milování jiné stimuly - alkohol, rituální tance, bubnování a podobně," vysvětluje sexuolog Petr Weiss.

Těžkooděnci blbě koukaj

S tím nesouhlasí mnozí nudisté. „Není to pravda, že nudisti a naturisti berou nahotu jen tak. S manželkou již patnáct roků chodíme mezi naturisty. Musím se několikrát za den někde schovat a pořádně si to udělat. To stejné dělá manželka," napsal v jedné internetové diskusi kdosi pod přezdívkou Naturista. Že celodenní nahota zpestřuje sexuální život, připouštějí i někteří naháči, které potkáváme při průzkumu nudistických lokalit. „To víte, že nahota a slunce se večer po tom, co zalezeme do stanu, projeví," smějí se Pavel s Janou, pár středního věku z jihočeských Dačic, který tráví dovolenou v naturistickém kempu v Mělicích u Přelouče. Pavel je nudistou odmala, Janu k tomu přivedl před sedmi lety, když se dali dohromady. Do naturistického kempu jezdí na dovolenou pravidelně, i když jim tenhle způsob léta úplně ideální nepřipadá. Nám, ač jsme oblečení, nabízí židličku i panáka kořalky, ale jinak jim textiláci, kteří procházejí kempem, lezou na nervy. Pavel pro ně vymyslel dokonce vlastní výraz - těžkooděnci. „Nevím, proč tak blbě koukaj. Nahé tělo přece není nic, co v životě neviděli," podivuje se.

Za těžkooděnce říkám, že se také ráda kdykoliv podívám na nahá těla. Jen to nemusí být ve frontě na párek u mé oblíbené pláže.
_________________________________________________________________________________________

Nudisté a nacisté

Evropskou kolébkou organizovaného naturismu je Německo, kde byla pro „sluneční a vzdušné koupele" nedaleko Hamburku otevřena i první oficiální nudistická plovárna roku 1903. Ve Výmarské republice 20. let mohla být ještě manželčina návštěva nudistické pláže pro manžela legitimním důvodem k rozvodu, ale už tehdy bylo v naturistických klubech organizováno přes 30 tisíc nudistů. Výjimkou nebyly ani svlečené hodiny tělocviku na školách, které propagoval například berlínský pedagog Adolf Koch.

Po nástupu Hitlera roku 1933 sice pruský ministr vnitra Hermann Göring nahé opalování na veřejnosti zakázal - údajně proto, že nacističtí pohlaváři považovali naturistické hnutí za líheň liberálů. Ve 40. letech už ale tak hákliví na plavky soukmenovců nebyli.

I film legendární Leni Riefenstahl Olympie (1938) ukazuje, že kult nahého těla pomáhal státní propagandě navazovat na antické ideály a nahota se postupně stala součástí národně socialistické ideologie. Ozdravné sluneční paprsky a čerstvý vzduch měly zušlechťovat árijskou rasu, jak ostatně připomíná i Hrabalův a Menzelův epos Obsluhoval jsem anglického krále. Měly posílit silné a pokud možno eliminovat počet těch ostatních.

Příznivcem nudismu byl například Hitlerův zástupce Rudolf Hess a otevřeně hnutí podporoval i šéf rasové politiky NSDAP Walter Gross. Ten byl sice na jedné straně zodpovědný za miliony mrtvých, ale vadilo mu, když stát narušoval naturistům osobní svobodu.

„Nudismus spojuje člověka s přírodou, přináší morálně čistou tělovýchovu, upevňuje fyzickou kondici a zároveň reprezentuje árijský způsob života," pyšnily se za Hitlera německé naturistické časopisy a nebyla to od nich jen úlitba vládnoucí totalitě, kterou se třeba k marxismu-leninismu hlásili v Česku včelaři. Podle některých údajů holdovaly tehdy sluníčku bez plavek příležitostně tři miliony Němců.

V Říši byl publikován i první knižní soubor barevných fotografických aktů a pravidelně tu pro nudisty vycházelo několik magazínů. „Cílem nudismu musí být nový Němec, nový bojovník a německá žena s velkolepým tělem, z jejíž pohybů září sebedůvěra. Žena, která je zvyklá vítězit," psalo se například v Deutsch Hellas.

Zdroj: „Nudisté v nacistickém Německu - neslušné chování nebo celonárodní sport?"  International Journal of the History of Sport (19/2002)

_____________________________________________________________________________________________

Od adamitů po zámořské hippies

S trochou nadsázky lze říct, že světový nudismus se zrodil v kolébce české kotliny. A to už v 15. století. Od husitského hnutí se tehdy oddělili radikálové prosazující duchovní a tělesnou čistotu - takzvaní adamité. Zvěsti o tom, že souložili každý s každým, mohou být zkreslené, potvrzeno však je, že chodili zásadně nazí. Za tuto na tehdejší dobu neúnosnou extravaganci zaplatili životem. Jan Žižka nechal 70 adamitů upálit, zbývající (ač se naháči urputně bránili) v roce 1421 pobil.

Za skutečný zrod moderního nudismu je oficiálně považován rok 1855, kdy Arnold Rikli, „vědecký lékař", jak sám sebe nazýval, založil ve Veldes (dnešní Bled) ve Slovinsku středisko přírodní medicíny. Jeho receptem bylo „vystavování úplně nahého těla slunečné koupeli". O téměř čtyřicet let později vydal Heinrich Pudor knihu Nazí lidé - výzva budoucnosti a zavedl termín „kultura (kult) nahoty". Za to je zván otcem naturismu.

Nudismus se stal doménou Němců. V roce 1893 založili historicky první nudistický klub proslavený pod jménem Luft - Luft - Essen a o pár let později už byla na jednom z jezer nedaleko Drážďan vyhrazena místa pro „nahé" koupání. Rozšiřující se naturistické hnutí ještě více nakopl Richard Ungewitter svojí knihou Nahota z historického, zdravotního, morálního a uměleckého pohledu (1906). I když ho zastánci morálky označovali za „bláznivé individuum" a dohnali před soud, idea slunění bez plavek se šířila po celé Evropě. Po druhé světové válce vyvrcholila založením Mezinárodní federace naturistů INF. Naturismus prolomil i železnou oponu. Přes vleklé peripetie se první organizaci ve východní Evropě podařilo založit maďarským nudistům v roce 1983. Bujení „nahého" hnutí podpořily i některé evangelické skupiny - pro svůj zájem hledaly podporu a opodstatnění v Bibli a zavedly „křesťanský nudismus". V 80. letech si podle BBC naturistickou dovolenku užívalo 50 milionů Evropanů.

Z Evropy se nudismus dostával i do Spojených států. Společnou nahotu mezi muži a ženami povolil newyorský soud v roce 1933. Skutečného rozmachu se však zámořský naturismus dočkal v šedesátých letech s příchodem hippies. Právě skupinové sdílení nahoty bylo jedním ze stěžejních prvků svobodného stylu života květinových dětí.

Nudistické pláže nakonec zavedly i tak konzervativní státy jakými jsou Španělsko, Itálie či Řecko. V roce 1998 otevřela první nudistickou pláž dokonce i Brazílie, provozují se i v tradičně katolickém Polsku.