Návrat jeskynních mužů

Jedí výhradně maso a zeleninu, protože pouze na ty jsou prý DNA a trávení správného lovce-sběrače, stavěné. Paleolitická dieta je díky webu nejrychleji se šířícím fitnessovým stylem. Proč se ale novodobí neandrtálci v rámci extrémního retra také postí a sprintují? Redaktor INSTINKTU hubne s lovci mamutů.

K „paleu" - jak dneska paleolitické dietě důvěrně přezdívám - jsem se v Praze dostal přes kondiční cvičení crossfit. Tenhle tělocvičný styl populární mezi ozbrojenými složkami připomíná posilování předfitnessové školy z dob, kdy v tělocvičnách bývala technologicky nejkomplikovanější nafukovací trampolína. Tenkrát jste na trenažér mezi žíněnkami nenarazili ani náhodou a stepper nebo spinning byly termíny hubnoucí budoucnosti. Hlavně jste je ale ani nepotřebovali. Retro však dneska frčí i v tělocviku. Prostě pětadvacet let po vojenském přijímači najednou zase zkouším staré dobré kliky s tlesknutím, dřepuju, skáču žabáky, věším se na hrazdu a máchám kolem sebe medicinbalem. Podobně nostalgický návrat do časů Sokola a základní vojenské služby u čtyřicátníka nejspíš signalizuje krizi středního věku, avšak „paleodieta", která se s crossfitovým hubnutím pojí, jde historicky mnohem, mnohem dál. Ano, až do starší doby kamenné.

Kopčem se váží

Tahle trendy dieta importovaná z Ameriky má ve světě spoustu chytlavých názvů: „dieta lovců?sběračů", dieta „doby kamenné" - případně taky „starší doby kamenné", protože v pozdějším neolitu už to podle apoštolů tohoto hubnoucího směru šlo kvůli zemědělství se stravováním naší civilizace jen z kopce. Klukovské mentalitě ale stejně nejvíc vyhovuje přezdívat tomuhle modernímu hubnutí „dieta jeskynního muže".
Je to marketingově chytlavé (příznivci redukčních programů o patent na pravdu soutěží někdy stejně urputně jako kostely), má to příběh (k němuž se hned dostaneme), a hlavně to nepostrádá prvky humoru. Když se mě nad pečenými žebry bez kousku chleba po pěti týdnech „paleolitické" výživy v hospodě spolustolovníci ptají, kdy mi začne ustupovat čelo nebo se ochlupatím jako Kopčem z Lovců mamutů, je to pořád zábavnější než jim s mučednickým výrazem konvertity vyprávět o dávkování naklíčené pohanky nebo něco zesláble blekotat o glykemickém indexu.

Zapomeňte na rohlíky

Náš paleolitický kurz XFIT Challenge začal 16. ledna 2010. Dvacítka noviců - převážně cizinců, ale i cizinek - usedne v sobotu dopoledne doprostřed pankrácké tělocvičny a naslouchá principům diety jeskynního muže. V zásadě bychom se od této chvíle měli snažit jíst to, co měli „na stole" pralidé ve starší době kamenné, a vyhýbáme se všemu ostatnímu: „Mnoho civilizačních chorob včetně obezity má svoje kořeny v dobách před deseti tisíci lety, kdy lidé zjistili, že vařením zbaví rostliny toxinů, a začali pěstovat obiloviny," vysvětluje Zdeněk Weigh, který si jako bývalý americký hasič přivezl pro crossfit ze Spojených států nejen zápal, ale i trenérskou licenci.
Z jeho výkladu vyplyne, že v příštích osmi týdnech ze svého jídelníčku máme postupně kromě cukru vyškrtnout všechny obiloviny, na chleba, rohlíky nebo housky máme zapomenout, ale vynechat je třeba také těstoviny nebo čínské nudle, o tuzemských knedlících ani nemluvě. Základem naší stravy bude zelenina (zejména kořenová vyjma například brambor) a v první řadě maso. Nejlépe ovšem třeba hovězí z krav, které se pásly na pastvinách. To ovšem v české metropoli jen tak neseženete.
A co oblíbené sýry a třeba bílý jogurt? napadne mě. Prehistorie je ale k dnešním tlouštíkům neúprosná.
Jelikož krávy zdomácněly až pěkných pár sezon po paleolitu, můžu na všechny mléčné výrobky zapomenout.
„Není ovšem potřeba být v proměně jídelníčku hned radikální," uklidňuje slabší povahy trenér. „Zpočátku se snažte tyhle zásady dodržovat alespoň v jednom jídle denně, postupně zjistíte, kolik jídla na den vám stačí, a pak můžete klidně s dalším omezováním stravy pokračovat."
Zatímco se ostatní vyptávají na paleolitické detaily ohledně soli, stolních olejů nebo luštěnin (mezi dospělými frekventanty, kteří za odborné vedení, individuální konzultace a přístup do tělocvičny zaplatili přes tři tisíce korun, se nic nezakazuje, ale čočku nebo hrách tu příznivci palea nedoporučují), dostáváme členské příručky. Do nich si budeme každý den zaznamenávat nejen časy dosažené v sériích lehů a sedů, shybů nebo zdvihaných činek (cvičit sem budeme chodit minimálně třikrát týdně), ale také detailní soupisy spořádaných mrkví, salátů a šunky, které jsou pro trenéra pochopitelně stejně důležité.
Po prvním dni zanechá zejména v pánech silný dojem obal příručky s legendou mého dětství - Raquel Welch. V útržcích kožešiny vyzývavě pózuje z filmového paleolitu (snímek Milion let před Kristem), a tak není pochyb, že tohle je ta pravá žena pro jeskynního muže, jehož životní styl budu - v rámci možností - v pražském terénu 21. století následovat.
Stačí se tedy už jen postavit na pomyslnou startovní čáru - svléknout se před fotografem do spodního prádla, zvážit se (96,7 kg v mém případě) a na video deklarovat, co od hubnoucího programu následujících osmi týdnů očekávám. „Chtěl bych shodit aspoň sedm kilo," říkám anglicky, protože to je úřední řeč naší tělocvičny.

Subkultura šílenců?

Oproti klasickému tuzemskému nářadí jsou v tělocvičně pro našince nové například činky „kettlebells" ve tvaru čajové konvice, ale i když Zdeněk Weigh říká angličákům „burpees" a žabákům „broadjumps", vždycky se jako Češi domluvíme. Horečka jeskynních mužů je internacionální v samotné svojí podstatě. Americké časopisy označují už několikátým rokem crossfit za nejrychleji se šířící fitnessový styl. Nových tělocvičen se otevírají tisíce po všech kontinentech a globální popularita tohohle cvičení i paleodiety by rozhodně nemohla vzniknout v předinternetové době - jeho zakladatel Greg Glassman pověsil mimochodem crossfit na web roku 2001.
V pankrácké tělocvičně si mezi rozcvičkou a vlastní předepsanou sestavou kolegové i kolegyně mezi bradly obvykle postěžují, co je po včerejšku nejvíc bolí a jak špatně se jim po těch „výpadech" chodí těžko ze schodů, na Facebooku ale tohle kolektivní posilování výdrže probíhá ve velkém. Lifestyloví autoři přirovnávají dokonce adresu crossfit.com, na níž trenéři ze všech koutů světa doporučují cviky pro právě zahájený den, i ke společné ranní modlitbě. Tady můžete své hubnutí a časy konzultovat s americkým vojákem v Afghánistánu (i tímhle hitem si tam v kasárnách totiž krátí čas), ale také sledovat nejrůznější fitnessová videa z Tichomoří a poměřovat síly i s newyorským makléřem, který cestou z kanceláře běhá po své avenue krátké trati, aby byl stejně výbušný jako paleolitický lovec před rozzuřeným mamutem. A podle Zdeňkova vyprávění napodobují tam za Atlantikem někteří nadšenci paleolit i v pravidelném hladovění. Koneckonců i šikovní lovci museli poznat, co je půst, dávno před dobou křesťanskou. Připadá vám to bláznivé?
Tak vězte, že New York Times referovaly o extremistech, kteří v rámci paleolitické diety jedí maso výhradně syrové, pořizují si na zvěřinové kýty speciální mrazáky a hádají se o to, zdali neandrtálci vůbec mohli jíst rajče.
I ve střední Evropě jsme bez fundovaných antropologů s kolegy kolikrát bezradní. Můžeme v simulovaném paleolitu sladit medem a znali už kopčemové kvašené nápoje? Všechno můžeme se Zdeňkem telefonicky konzultovat.

Neandrtálci v řeznictví

Jedna lidová moudrost říká, že si hrob nemáme kopat vlastním nožem a vidličkou, ale i když někdy pojídám v paleolitickém stylu masité kosti rukama, tak mi k tomu brambory, zrající sýry ani brusketky s máslem zatím příliš nescházejí.
Jak tedy v pátém týdnu kurzu vlastně konzumaci ve stylu starší doby kamenné zvládám? Pochopitelně nejím pouze to, co zabiji kyjem nebo dlažební kostkou. Kachny u Berounky i městské holuby nechávám v klidu jejich letu a svůj osobní lov omezuji na řeznictví a prodejny zeleniny. Když se mě ale dámy v masně ptají, zdali si k šunce od kosti přeji také „nějaké domácí houstičky", zavrčím své ne s hrdostí neandrtálce. I homo erectus se po nebezpečné evropské pustině musel procházet hrdě a vzpřímeně. V práci si sice občas ke grilovanému kuřeti hloupě přichroupávám jen syrovou mrkev a žvýkám povolené ovoce, ale o víkendech si vařím polévky z uzených žebírek i ocásků jako dřív.
A crossfitové cvičení? „Kdybychom místo sezení u počítačů házeli v práci třeba uhlí," konstatoval nedávno cestou z jeskynního tréninku jeden Američan, „nejspíš bychom tuhle tělocvičnu vůbec nepotřebovali. Ale kéž by i v mezilidských vztazích platilo, že se ti v úsilí vynaložená energie tak rychle vrátí." Na tělesnou váhu se ho neptám, ale po pár týdnech cvičení už ke shybům na hrazdě určitě nepotřebuje podpůrné gumy. A časy jednotlivých sestav, které se každý den veřejně zapisují na nástěnku, se mu celkem logicky zlepšují.
Takže zodpovědně řečeno: nechci tuhle stravu nikomu nadšenecky doporučovat, jelikož nejsem lékař, dietolog ani nutriční specialista, a upřímně - přednášky o uhlovodanech a kaloriích mě jako každého člověka s nadváhou vždycky uváděly do rozpaků stejně, jako mi leze na nervy kázání čerstvě odvykajících si kuřáků. Nevyvratitelný fakt ale je, že jsem od 16. ledna, kdy jsem na tenhle režim najel, shodil pět kilo! A aniž bych to někde přespříliš vytruboval do světa, lidi kolem si toho všimli. Takže i dnes večer jsem si tedy jist, že jeskynní muži 21. století budu na váhu našlapovat s příjemným očekáváním.