Pavla Kurková:
Vyléčím vás vůní

Věří, že síla rostlin dokáže s nemocnými divy. Kvůli voňavému světu myrhy, eukalyptu nebo hřebíčku opustila perspektivní práci manažerky a vrhla se na aromaterapii a bylinkářství. Bez virgulí a zaříkávání.

Co vás poprvé na léčivkách uhranulo? Neříkejte, že to byly povinné školní sběry kopřiv a podbělu...

V dětství to opravdu začalo, ale naštěstí jinak. Můj dědeček byl renesanční člověk, chodili jsme spolu poznávat bylinky. Mě to hrozně bavilo, ale brala jsem to jako koníček, vůbec jsem neměla v plánu živit se alternativní medicínou. Vystudovala jsem přírodovědu a později se vypracovala na poměrně významnou funkci v cestovním ruchu. Než přišel životní zlom - autonehoda - kdy se ve mně něco přecvaklo. Uvědomila jsem si, že se chci živit úplně jinak a svůj koníček jsem povýšila na profesi.

Jak jste se dostala k aromaterapii? Ta má k bylinám užívaným vnitřně daleko.

Jednoho dne se ke mně dostala malinká lahvička s levandulí a nejdřív mě uchvátila ta vůně. Postupně jsem pochopila, že aromaterapie není jen o hezky provoněném obýváku, ale že vůně dokážou léčit. Několik let nato jsem strávila studiem v Česku a absolvovala kurzy se zahraničními lektory.

V tuzemsku si přitom alternativní léčbu stále dost lidí spojuje se šarlatánstvím.

Vidíte, a ve Francii se aromaterapie vyučuje na lékařských a farmaceutických fakultách. Je to skvěle provázané s klasickou medicínou pro blaho pacienta, což se už začíná dít i tady. Problém je, že tu stále není oddělené zrno od plev. Čím déle se pohybuju v branži, tím víc vidím, kolik podvodníků se na tom přiživuje. Do poradny za mnou třeba přišla paní s holčičkou, která měla nemocná játra. Zkoušela předtím léčbu u ženy, jež si účtovala tři tisíce korun na hodinu a která jí poradila, ať nasbírá ptačí zobáky a uvaří z nich odvar, a ten pak dceři podává. Takže ta maminka chodila na kafilerku a divila se, že to nepomáhá.

To zní jako velké zoufalství z limitů medicíny.

To ani ne, lidé za alternativní léčbou rádi vidí magii. Když jsem viděla diagnózu té holčičky, říkám - na to vám pomůže obyčejná pampeliška, která stojí třicet korun. Ale paní tohle neuznala. Co je racionální, tomu lidé často nevěří. Jeden můj kolega z Anglie mi vyprávěl o svém kamarádovi z JAR, který je tamním šamanem. Lidem věští budoucnost z kůstek. Jednou se kolegy zeptal, jestli to nechce zkusit. On odmítl, že na to prý není. A šaman mu odvětil: „No vidíš, já taky ne, jenže ti lidé za to dobře platí."

Nemůžete ale všechny šamany házet do jednoho pytle.

To pozor, uznávám léčitele, kteří mají opravdu nějaké schopnosti. Ale nemám pochopení pro podvodníky, kteří kolem vás budou kroužit s pružinou, řeknou, že jste napojeni na vesmírnou energii, tudíž jste se uzdravili, a za půlhodinové sezení si řeknou o tři tisíce.

Může i aromaterapie ublížit?

Když dodržíte dávkování a určité silice (výtažky z rostlin - pozn. red.) nebudete používat u dětí, těhotných, hypertoniků, onkologických pacientů nebo epileptiků, tak ne. I o bylinách si hodně lidí myslí, že když nepomohou, tak alespoň neublíží. Přitom za mnou chodí lidé, kteří se jimi předávkovali. To když třeba půl roku užívali aloe, což jim narušilo metabolismus a způsobilo problémy se střevy. Při nadměrném pití máty zase hrozí poruchy nervové soustavy. Některé byliny mohou vyvolat potrat. Obecně je účinek bylin individuální, závisí na intoleranci, věku i zdravotním stavu.

Jak si pak vedou maséři, kteří silice míchají s oleji a přebírají tak trochu roli mastičkářek?

Masáže nejsou můj šálek kávy, zaměřuji se na klinickou aromaterapii. Ale v Česku je bohužel běžné, že lidé, kteří po absolvování kurzu masérství nabízejí oblíbené aromamasáže, nemají o aromaterapii ani ponětí. Třeba u nás populární skořicové zábaly proti celulitidě se v mnoha evropských zemích nepoužívají, protože skořice aplikovaná na pokožku může vyvolat alergie. Naše legislativa to ale umožňuje. Jindy neinformovaný masér použije v létě jako základ fotosenzibilní oleje, a když pak vyjdete na slunce, mohou vám naskákat červené fleky.

Jak se proti tomu může laik bránit?

Masér by měl směs namíchat přímo před klientem a zeptat se ho na zdravotní potíže, třeba vysoký krevní tlak. I sám klient by se měl aktivně ptát, zda mu masér nemíchá něco, co by mělo v jeho případě kontraindikace. Otázka je, zda je masér vůbec zná. U klinické aromaterapie probíhá konzultace v poradně. Léčba nabízí několik možností - od inhalace přes koupele až po léčebné směsi, kterými si potíráte nemocnou část těla. A taky jsem moc vděčná za to, že tam, kde nestačí aromaterapie, mohu v léčbě pokračovat pomocí fytoterapie.

Co kdyby k vám přišel člověk s rakovinou?

Aromaterapie onkologickým pacientům pomáhá spíš na psychiku. Ovšem kromě toho dokáže zmírnit i následky ozáření, aby kůže nebyla popálená.

Jak aromaterapie pomáhá psychicky nemocným lidem?

Velmi výrazně. Pacienti jsou pak mnohem klidnější. Silice pomohou i v léčbě epilepsie. V zahraničí se běžně využívají při léčbě seniorů v hospicích, domovech důchodců nebo léčebnách dlouhodobě nemocných. A taky je ocení studenti a lidé, kteří pracují hlavně duševně, když potřebují zlepšit paměť a koncentraci. To je třeba olej z máty, citronu nebo rozmarýnu, které pozornost udrží mnohem déle a rovnoměrněji než hrnek kávy.

Jak se na váš obor dívají zdejší lékaři?

S lékaři spolupracuji už několik let a sami mi posílají klienty. Co ale považuji za průlom, že sami zdravotníci projevili zájem o alternativní medicínu, takže teď školím zdravotnický personál a v jednání je možná spolupráce s několika nemocnicemi.

Věříte, že si vytížení zdravotníci najdou čas na alternativní způsoby léčby?

Ale ono jim to čas naopak ušetří. Když sestřičky preventivně namažou ležícího pacienta měsíčkovou mastí, vůbec se mu nevytvoří proleženiny a práce jim ubude. A pak záleží na jednotlivých odděleních. Když tohle udělá jen jedna směna sester a další ne, ztrácí to celé smysl. Proto se do toho musejí zapojit všechny složky na oddělení.

Sama o klienty nouzi asi nemáte - alternativní léčba včetně biovýrobků je teď docela in.

Nenazývala bych to módním trendem nebo byznysem, ale spíš osvícením lidí, kteří si konečně uvědomili, co jim opravdu vyhovuje a co svědčí jejich zdraví, ať se to týká léčby, stravy, nebo pracích a čisticích prostředků. Samozřejmě se na to nabalují firmy, které chtějí z nálepky bio profitovat a svou reklamou zákazníky klamou. Můžete mít měsíčkový krém, ale když se podíváte na etiketu, najdete tam i parabeny, silikony a další škodliviny. Takže si v dobré víře koupíte „přírodní" kosmetiku, kde je zdravá jen jedna složka. Lidé by se měli naučit číst etikety, nenechat se vést jen reklamou a více se zajímat o to, co vlastně kupují.

Nedávno jsem četla, že hliník běžně obsažený v antiperspirantech způsobuje rakovinu. Není to jen strašení ve prospěch biokosmetiky?

Spousta lidí si myslí, že když budou používat třeba obyčejný sprchový gel, který je plný škodlivin, tak se jim nemůže nic stát. Příčiny rakoviny tkví v mnoha faktorech - od špatného jídla, kosmetiky, čisticích prostředků po stres. Představte si, že budete dvacet let používat gel plný škodlivin, jehož látky se budou hromadit ve vašem podkoží, ledvinách a játrech. Nic se nebude dít, dokud nepřijde nějaká razantní životní situace. Zvedne se hladina stresových hormonů a okamžitě se spojí s usazenými látkami ze sprchového gelu. Do toho se může přidat strava plná škodlivých éček a konzervantů a najednou propukne rakovina. To není moje spekulace, ale dávno známý závěr lékařských studií.

Nepřeháníte?

Nemyslím, třeba hnojivo DDT, které se u nás léta používalo a teď je už čtvrtstoletí zakázané, vědci dodnes nacházejí v mateřském mléku mrožích samic na Antarktidě. Proč si myslíte, že ho v těle stále nemáme i my?

Navenek působíte velmi pozitivně. Jsou vůbec chvíle, kdy máte špatnou náladu?

Jsem jen člověk. Mám výhodu, že když to na mě padne, vím co dělat. Začnu cvičit jógu, dám si silici do aromalampy nebo koupele, kápnu si Bachovy esence nebo prostě sednu na kolo a jedu do lesa. Aromaterapii na sobě používám každý den a přijde mi to už samozřejmé a bezprostřední. Od tělového oleje po sprše až po roll-onky s kapkou silice, kterými si potřu zápěstí, když jsem unavená.

Jak poznat kvalitu éterického oleje, který se dá koupit v každé drogerii?

Na lahvičce musí být český a latinský název rostliny, ten latinský je naprosto stěžejní, podle něj poznáte, o jakou rostlinu se jedná. Jedna firma tady prodávala lahvičku s českým názvem meduňka, která stála zhruba osmdesát korun. Já ale vím, že taková desetimililitrová lahvička meduňky by stála pět tisíc. Latinský název tam samozřejmě chyběl, když jsem si ho vyžádala, zjistila jsem, že je to ve skutečnosti citronella, která voní podobně. I takhle vypadá klamání zákazníků. Důležitá je i cena, pokud chcete kvalitu, neřkuli biokvalitu, pod stovku se nedostanete.

Proč je to tak drahé?

Jsou silice, které stojí opravdu dost, třeba růže nebo jasmín. Mililitr z růže přijde na zhruba pět set korun, protože samotná výroba je drahá. Musíte při ní použít obrovské množství růžových plátků. Ta malá lahvička má ale ohromnou sílu, stačí tři nebo čtyři kapky, při větším množství už vás třeba začne bolet hlava nebo vám bude špatně od žaludku. Proto je taky důležité nechat si poradit, jaké kontraindikace k lékům a nemocím vás můžou potkat. To v květinářství nebo drogerii zřejmě nebudou vědět.