Martina Formanová:
Vše o mém muži

Tuhle krásnou ženu proslavila její první kniha Skladatelka voňavého prádla a také dva muži: Karel Gott, se kterým dlouho chodila, a Miloš Forman - manžel. Oba se ocitli i v jejím bestseleru.

Martina okamžitě odhalila drobnou kličku, kterou jsem použila: Její manžel, režisér Miloš Forman, má osmdesáté narozeniny, ale nehodlá je medializovat, nedává rozhovory. Rozpakovala se mluvit za něj, váhala kvůli nepatřičnosti. Pak kývla a odpověděla na pár otázek, jaký je Miloš Forman doma.

Jakže je to dlouho, kdy jste se úplně poprvé potkali s tvým mužem - Milošem Formanem?

No, poprvé jsem ho potkala u nás ve škole, na FAMU, to bylo v roce 1992, a spolu jsme skoro sedmnáct let.

A cítila jsi v té chvíli to, co některé ženy popisují: Jo, je to on!? Nebo to přišlo později?

Tehdy poprvé jsem si na něj nemyslela, ale udělal na mě obrovský dojem; samozřejmě tím, kým byl, ale i hlubokým hlasem a jak byl vtipný. Ale na naše setkání v New Yorku už jsem šla coby ženská, to přiznávám.

Dokázala bys vytáhnout z paměti, čím tě okouzlil, zaujal?

Měl v sobě ohromnou sílu, a taky rozvahu, to mě nesmírně přitahovalo.

Těžká otázka: Jaký je Miloš Forman člověk? Jaký je manžel? Jaký je táta?

Hned tři těžké otázky! Miloš je asi ve všech rolích trochu nekonvenční, ale je to strašně rovný a dobrý člověk.

Svět, do kterého jsi s Milošem Formanem přišla, musel být pro tebe ohromující - nebo si to jen tak představuju? Víš - ten svět filmu, hvězdy, Oscaři, peníze...

To je pravda, ale s Milošem po boku bylo lehčí se z toho nesložit. Třeba jsme někam šli, a já celá nesvá, „co já, holka z Brna, tam", a on mi na to odpověděl „a co já? Čáslav je ještě menší než Brno". Takže jsem se nesložila, ale jsem si jistá, že jsem se mnohdy chovala pitomě.

Přála jsi se za Miloše Formana provdat - tedy prostě mít tu krásnou svatbu? On byl přece v době, kdy jste se seznámili, ještě ženatý.

Moje dívčí představy o svatbě by si vyžádaly psychologický rozbor. Nikdy jsem o žádné krásné velké svatbě nesnila, protože jsem měla jakýsi neurčitý pocit, že bych ji pokazila - že bych si přišlápla vlečku nebo si nějak pokecala šaty. Nevím, svatba pro mne nebyla důležitá. Ale strašně jsem chtěla děti.

Vedle newyorského bytu máte také dům v Connecticutu na dost opuštěném místě. Není tam smutno? Nuda?

Smutno určitě ne, a jak říkávám synům - jenom nudní lidé zažívají nudu. Žijeme sice na samotě, ale v téhle oblasti bydlí spousta velmi zajímavých lidí - spisovatelé, herci, ale i osobnosti z úplně jiných profesí. Moje nejlepší místní kamarádka je učitelka, a je to jeden z nejchytřejších a nejzábavnějších lidí, které znám. A pak, když opravdu toužím po víru velkoměsta, za dvě hodiny jsem v New Yorku.

Asistovala jsi Miloši Formanovi u filmu Lid versus Larry Flynt, ale myslím, že jsi byla poblíž při natáčení i dalších filmů. Jaká byla tvoje role, co jsi konkrétně dělala?

Na Larry Flyntovi jsem dělala osobní asistentku, takže jsem na place prakticky žila. U těch dalších filmů byl můj nejdůležitější úkol Miloše vzbudit a pomocí vábné snídaně vylákat z postele.

Mluvíte spolu o své práci - o jeho filmech, scénářích, o tvých knihách?

Samozřejmě, ale spíš o tom, co je hotové. Vím, že kdybych mu začala vyprávět, co hodlám psát a jak, řekne mi „tak sedni a napiš to".

Ještě stále má manžel tak trochu obrácený rytmus dne: vstává odpoledne, zatímco ty už brzy ráno připravuješ kluky do školy?

Úplně obrácený, ale já už jsem na to tak zvyklá, že mi to ani nepřijde.

Udržujete u vás doma v Americe pořád takové malé Česko - je tam maminka? Mluvíte česky?

My doma mluvíme jenom česky, ale kluci odpovídali vždycky anglicky. Zjistila jsem ale, že propast mezi tím, čemu rozumějí a jak jsou schopni mluvit, je tak veliká, že jsem je začala systematicky učit. A máma je s námi, to je jasné.

Celý článek si přečtete v tištěné verzi Instinktu.

MARTINA FORMANOVÁ   * 9. 1. 1966 v Brně Bývala manekýnou, novinářkou, vystudovala scenáristiku a dramturgii na pražské FAMU. Když žila v Praze, byla několik let přítelkyní Karla Gotta, se kterým - a s jeho ženou - se vídá dodnes. Později odjela do Spojených států, kde se živila i jako uklizečka v domácnostech bohatých Američanů. V Americe už žila její sestra. V té době dokončovala diplomovou práci a potkala se v New Yorku s Milošem Formanem, kterého poprvé „live" viděla na přednášce ve škole v Praze. Po pár letech se vzali, Martina na čas odložila své profesní ambice a splnilo se jí její hlavní přání: mít děti. Narodila se jí dvojčata Jim a Andy (pojmenovaní po Jimu Carreym, který hrál hlavní roli ve Formanově filmu Muž na měsíci, a Andy Kaufmanovi). Své tvůrčí ambice poprvé projevila v románu „podle skutečnosti", který pojmenovala Skladatelka voňavého prádla. Vyšel před deseti lety a měl velký čtenářský úspěch, dočkal se po čtyřech letech druhého vydání. Nedávno vyšel tento román jako zvuková kniha, kterou namluvila Tatiana Vilhelmová. Martina právě píše pokračování, pracovně pojmenované Snědla dětem sladkosti. Vedle toho napsala knihy Trojdílné plavky, Ten sen a nedávno Nevěra po americku. Všechny se zabývají vztahem mezi ženou a mužem, což je Martinino „téma", které v New Yorku i studovala. S Martinou na dálku i zblízka Za pár dnů osmdesátiletý Miloš Forman ze svých narozenin nehodlá udělat mediální show, nerozdává rozhovory a jen si tak hezky žije tam, kde je mu nejlépe: v krásném domě v Connecticutu, původně přestavěném ze staré stodoly, teprve když přišla Martina a synové, rozšířeném ve stejném duchu o další část domu. Právě Martina, kterou jsem poprvé osobně potkala na jejím křtu Skladatelky, mi pomohla zařídit setkání s Milošem Formanem v jeho nejpřirozenějším prostředí. U nich doma v New Yorku, v domě na hraně Central Parku, kde si koupil byt, když natáčel svůj film Hair, jehož velká část se filmovala v tomto parku. Úžasný byt. I když tam sedí na záchodě nebo leží v posteli, je před očima neskutečný pohled na Central Park... a mnohem dál. Z oken domu v Connecticutu je zase vidět na takový český rybníček. Anebo na medvěda, který se jednou skutečně opíral do oken pracovny Miloše Formana. Martina - jak jsem ji v tom prostředí poznala, když jsme nakupovaly, ona vyřizovala prasklou gumu u auta, kterým její maminka jela vyzvednout kluky na tenis, jak vítala spolužáky synů a jejich rodiče, kteří se u nich zastavili, a blbli v bazénu - je v Americe doma. Přestože si drží u sebe doma malé Česko. Měla jsem z ní vždycky pocit, že je strašně hodná (promiň, Martino), ochotná, docela obyčejná, která má velký „sociální" talent. Se svým mužem se potkávají, když on vstává - tedy pozdě odpoledne, a pak večer, v jeho pracovně. Byla jsem jednou u toho a nikdy na to nezapomenu... Ten krásně hurónský hlas světového režiséra, nadšení, když vypráví... a Martinu vedle něho. Věřím všemu, co Martina říká.