Janek Ledecký:
Spiknul se proti nám Vatikán

Na divadelní scénu se vrací rockový muzikál Hamlet, na hudební už dva roky dýchá oživená skupina Žentour. Všechno však zastínilo „Provolání proti hysterii", které JANEK LEDECKÝ adresoval všem zastáncům církevních restitucí z řad umělecké obce.

Co vás přimělo sepsat své Provolání proti hysterii, kterým reagujete na prohlášení českých osobností v čele s Lucií Bílou a Dagmar Havlovou na podporu církevních restitucí? Copak v naší zemi není zvykem, že se mediálně známé osobnosti vyjadřují prakticky ke všemu?

Není pochyb, že umělci mají emoční práh nastavený daleko výš než běžní smrtelníci, takže jakmile jim někdo, komu věří, řekne, že se někomu děje křivda, nedožadují už se dalších argumentů či zdůvodnění, ale bez váhání zamíří na barikádu a tam si roztrhnou košili na prsou jak ten slavný Delacroixův symbol francouzské revoluce. A nejnověji naše přední kulturní osobnosti propadly pocitu, že je jejich morální povinností volat po urychleném přijetí zákona o církevních restitucích, který již prošel sněmovnou a nyní ho má posoudit senát. A protože jsem si ve stejný den jako jejich výzvu přečetl i velmi poučný rozhovor se spisovatelkou Lenkou Procházkovou, tak jsem si sehnal návrh zákona se všemi komentáři a souvisejícími předpisy, na které byly v zákoně odkazy; to není až tak těžké si obstarat. A začal jsem je pečlivě studovat. Už jen to zabere dost času. Navíc jsem si nebyl některými svými závěry zcela jistý, a tak jsem je konzultoval s několika svými bývalými spolužáky, kteří se na rozdíl ode mě právu věnují dodnes.

A k čemu jste dospěl?

Došel jsem k názoru, že ten zákon není vypracovaný špatně z nedbalosti, jak jsem se původně domníval, ale že se jedná o cílený, velmi šikovně a zcela chladnokrevně vymyšlený politicko-ekonomický tah, který je pochopitelně organizovaný Vatikánem. Svatý stolec poučen z předchozích nezdarů se přestal orientovat na lidovce a zaměřil se na spolupráci s vládní koalicí, což nebylo zas tak těžké, protože zásluhou TOP 09 měl dveře na koaliční vyjednávání otevřené. A tak se stalo, že světlo světa spatřil totální bastard, jehož přijetím dojde k nevídanému průlomu právní suverenity tohoto státu a naprostému popření restitučního principu, podle něhož se až dosud restituovalo. Tady se v případě přijetí tohohle zákona bude navracet majetek, který církev ve většině případů nikdy neměla v absolutním vlastnictví, ale byla pouze vlastníkem s omezeným dispozičním právem, nebo jí byl zabavený či vyvlastněný na základě dlouhodobého procesu sekularizace, která probíhá již od časů Josefa II. To znamená, že se církvi bez jakéhokoli omezení vrátí majetek, který ona může obratem prodat, a to dokonce bez daně z převodu, jež se má mimochodem od příštího roku zvyšovat.

A kde berete jistotu, že církev nabytý majetek obratem prodá?

Myslím, že tady máme krásný precedens v podobě řádu sv. Voršily, kterému byl chybou v zákoně navrácen i pozemek, na němž stojí restaurační budova Národního divadla, který voršilky obratem prodaly. A osobně bych byl velice překvapený, kdyby po navrácení takhle obrovského majetku s ním církev okamžitě nezačala čile šmelit. A to už vůbec nemluvím o tom, že se v rámci napravení morálních křivd má navracet majetek i církvím, jež před rokem 1989 vůbec neexistovaly, jako třeba v případě Apoštolské církve, které se má vyplatit finanční náhrada za křivdy způsobené komunistickým režimem přes miliardu korunu! Ta sice ústy svého biskupa připustila, že byla zaregistrována až po roce 1989, takže nikdy o žádný majetek nepřišla, nicméně prohlásila, že jí tyto peníze, vyplacené následujících třicet let, skvěle pomohou naučit se samofinancování. V tom případě já tady veřejně vyhlašuji, že za tyhle prachy naučím schopnosti sebefinancování i lachtany v pražské zoologické zahradě - a to za jediný rok!

Celý článek si přečtete v tištěné verzi Instinktu.