Kdo je tady pánem, Jessy?

Svým čtyřnohým kamarádům dopřávají páníčkové servis, o kterém se jim samým častokrát ani nesní. S fenkou jorkšíra jsme navštívili bahenní lázně, aromaterapii, salon krásy a cestou do psí myčky se o tom všem radili s psychologem. Psím pochopitelně.

,,Tato plemena nejsou natolik odolná jako psi většího a mohutnějšího vzrůstu," říká zvířecí psycholog MVDr. Alexandr Skácel, který právě na subtilním jorkšírovi předvádí diagnostiku psí psychiky. „Je to dáno i tím, že jsou mnohem více polidšťována a žijí s námi v našich domovech. Proto i tento pes, i když mu doslova podlézám, projevuje známky lability," říká lékař při celkem nezvyklém vyšetření. Psycholog se snažil doslova vetřít psovi do přízně, lehal si před ním submisivně na záda, hladil ho, a dokonce před ním kňučel. Nakonec ale metoda zafungovala. Jorkšír se přece jen pomalu zklidnil a přestal se klepat. Vítězstvím bylo, když si vzal od svého doktora piškot.

Co by před dvaceti lety bylo napadlo jen málokoho, je dnes pro mnohé majitele psů normální, dokonce i módní záležitostí. Lidé chodí se svým čtyřnohým parťákem do psího salonu, kde mu dopřávají to, co by ani sobě nenaordinovali: perličkovou koupel, pleťovou masku, relaxační masáž nebo bahenní zábal.

Podle Skácela by však pes měl zůstat psem. ,,Když si koupíte psa, od začátku se k němu musíte chovat tak, aby bylo jasné, kdo je nadřazený komu. Kdo velí. Je to podobný vztah jako u rodičů k dítěti nebo u zaměstnavatele k zaměstnancům. Když dá otec svému dítěti úkol nebo pokyn, tak mu také nemusí vysvětlovat, proč mu ho zadal. Dítě to musí brát jako daný fakt, stejné je to i u zvířat," vysvětluje zvířecí psycholog.

Případy, kdy si frustrovaný, nešťastný nebo v partnerském vztahu nespokojený městský člověk pořídí psa jako náhradu životního partnera, jsou naprosto běžné a bohužel stále častější. Odborníci upozorňují, že zvíře u nich rychle pochopí, že může v domácnosti vládnout.

,,Samozřejmě, mohou nastat situace, kdy má pes psychický blok a chtěl by velet. Je to smečkové zvíře a vůdcovský pud má v sobě. To ale z odborného hlediska definujeme jako psychickou poruchu psa, takzvanou dominantní agresivitu. Může to dojít až do té fáze, že když se psovi něco nelíbí, tak na svého pána zavrčí nebo zaútočí. A to je velká chyba.V tom případě by měl jeho majitel vyhledat odbornou pomoc. Psovi lze pomoci, ale nutné je, aby si ,páníček' uvědomil, že chyba byla především v jeho výchově," vysvětluje psycholog.

Krása bez popruhů

Zrovnoprávnění psa napomáhají i současné trendy - ostatně také v Česku se dnes psům nabízejí nadstandardní služby. Opravdu se ale našim psím partnerům zamlouvá, když jim dáváme na hlavu natáčky nebo na srst přeliv? Vzhledem k tomu, že jsem chtěla zjistit, jak vypadá třeba očistná psí kúra, zajistili jsme si jorkšíří fenku Jessy a s její paničkou navštívili „psí lázně" ve středočeském Nižboru. Troufnu si použít výraz ,lázně', protože, kde jinde byste vedle koupelí, pedikúry a salonu krásy našli pod jednou střechou taky psí butik a lahůdkářství se speciálním suši ? Majitelka salonu slíbila, že před našimi zraky provede ,,psí proměnu" a my byli zvědaví, jak se to celkem snadno vystresovatelné fence bude líbit.

,,S dobou se zvyšují nároky a se psy je to jako s lidmi. Proto jsem se rozhodla, že ve svém psím salonu budu nabízet i nové lepší služby," vysvětluje svůj podnikatelský záměr majitelka salonu Lenka Vacková, když se naše zarostlá Jessy nechává zbavovat dlouhých chlupů, které létají kolem nás. Pomalu ale jistě vypadá zase jako pes, ale není z toho dvakrát nadšená.

,,Samozřejmě se vyskytnou i tací majitelé, kteří zavolají, že by si pro psa přáli kompletní změnu image, ale já jim dopředu neslíbím, že jejich požadavky splníme. Stalo se nám, že jedna paní chtěla mít naprosto barevně strakatého psa. Naštěstí jsme jí přemluvili na pouhý přeliv v tónu srsti. Když někdo přijde s tím, že chce obarvit psa na růžovo, tak to rezolutně odmítneme, třebaže nabízí sebevětší peníze. Nechceme ze psů dělat nějakou atrakci. Chodí k nám ostatně i babičky v důchodu, které svému čtyřnohému miláčkovi věnují lázně třeba k narozeninám nebo jako dárek na Vánoce. Věřím tomu, že třeba staří lidé mohou mít po úmrtí svého partnera psa jako jediného přítele. V tom případě beru za normální, že ho považují za svého partnera," říká Vacková, zatímco Jessy ztrácí další deka chlupů. Sluší jí to. ale je normální, že se pořád klepe?

,,Nikdy vám pes nebude stát úplně v klidu, když ho někdo stříhá, vás to už taky nebaví dvě tři hodiny strávené u kadeřníka. Ale to se prostě musí vydržet, střih je u většiny psů nutný. Jsou ale některé salony, které mají speciální popruhy, kterými psa připevní, aby se doslova ani nepohnul. To já opravdu neuznávám a považuji to za týrání. Když vidím, že se to psovi nelíbí, nechám ho chvíli proběhnout, dám mu pamlsek a po krátké pauze se jde stříhat dál."

V některých salonech dnes aplikují psům při stříhání prášky na zklidnění, ale zvířecí psycholog Skácel to považuje za naprosto nevhodné. ,,Stres u psů má mnoho podob. Může se projevit mimo jiné agresivním chováním ke svému majiteli. V případě, kdy si majitel neví rady se svým nezvladatelným psem při návštěvě psího salonu, doporučuji aromaterapii."

Z levandule do bahna a butiku

Jessy se mezitím posouvá k další proceduře - aroma koupeli v levandulové vodě. Ve velkém umyvadle se nechá rozpustit sytě fialový prášek, který provoní celou místnost. Jelikož pes má asi stokrát??? lepší čich než lidé, musí pro něj být vůně levandule doslova omamná, ale údajně je vyvinuta tak, aby dokázala jeho smysly uvolnit. Ostatně Jessy ani neprotestuje a dokonce se přestala klepat.

Po relaxační části se posouváme o stůl dál, kde je připraven bahenní zábal. „Ve volné přírodě se psi také váleli v bahně, protože vycítili, že je to pro ně dobré. Navíc trpí různými ekzémy a vyrážkami. Ale dnes jsou psi udržováni ve větší čistotě, těžko je majitel nechá vyválet se v bahně," upozorňuje Vacková, že její lázně nabízejí psům zdravou alternativu za přijatelnou cenu.

Trochu je mi psa líto, že se z voňavé koupele musí znovu umazat, ale léčba je léčba. Za malou chvíli si Jessy není moc podobná, je celá umazaná od mořského bahna. Pak se ještě celá zabalí do fólie, aby se bahínko - které působí proti lupence nebo nadměrnému vysoušení kůže - lépe vstřebávalo do pokožky. Jessy je v utažené fólii trochu nejistá, ale pak si na zhoršené dýchání přece jen zvykne a uklidní se. Možná opravdu relaxuje. Po několika minutách sundáme bahno, a jde se na závěrečnou fázi naší proměny - sušení a kulmování. Natáčky ale nečekejte, majitelka psa jednoduše vyfouká fénem,  doupraví chlupy, přidá trochu psího tužidla, učeše culíček s růžovou mašlí.

A zamíříme do butiku pro nový model. Nejvíce se nám na yorkšíří slečnu hodila růžová barva. Vybrali jsme několik trendy modelů pro nadcházející sezonu - prošívaná vestička s kožichem by prý u malých plemen - obzvlášť teď, s rychle nastupující zimou - neměla chybět. Jessy je celá rozdováděná. Buď je ráda, že už to má za sebou, nebo že už zase konečně přes krátké chlupy na hlavě vidí. Nakonec se z ní vyklube i profesionální fotomodelka, která nám zapózovala v několika psích úborech.

A šup s ním do pračky

Psí lázně mají jednu nevýhodu: jsou určeny především pro menší a střední plemena. Těžko si dokážu představit, že budeme v aromakoupeli v umyvadle koupat dogu. Abychom tedy nezapomněli ani na čtyřnohé miláčky většího vzrůstu., rozhodli jsme se navštívit ještě jednu netradiční novinku - psí pračku. Pro tento experiment jsme tedy nechali Jessy odpočinout a přizvali o něco robustnějšího huskyho - rasu, která nedokáže žít bez každodenního venčení.

„Ten nápad mi přišel opravdu skvělý, proto jsem se kontaktoval australskou firmu, která automaty provozuje v mnoha zemích, a nakoupil od nich dva mycí boxy," vysvětluje majitel samoobslužného koupacího automatu pan Carlo Coscia. Jeho psí myčky mají přispět ke snadnější hygieně čtyřnohých šmudlů a jejich majiteli usnadnit práci. Nemusejí už totiž naříkat, že mají po procházce v lese od svého chundelatého psa zablácenou celou koupelnu.

,,Sám vím, jaké to je, když máte v malém bytě větší rasu. Vzpomínám si, jak jsem koupal svého psa ve vaně, a nakonec jsem skončil celý zmáčený s ním," říká Coscia.

Zájemci se u něj ovšem musejí spolehnout na vlastní dovednosti, celou proceduru totiž obsluhují sami. Nemusejí ale na druhé straně řešit, kdy budou mít v psím salonu volný termín, tady jednoduše člověk přijde a psa si sám vykoupe.

K dispozici jsou mu různé druhy mycích prostředků. Mimo šamponu bez jakýchkoli chemických přídavků a alergenů si mohou vybrat přípravek na ošetření chlupů s kondicionérem nebo roztokem proti blechám a klíšťatům. Vše proběhne v naprosté čistotě, protože pes je uzavřen v mycím boxu, majitel si může vzít i ochrannou zástěru a rukavice, aby se přece jen neumazal. Podle přání následně volíte jednotlivé režimy mytí a sušení, podle tlačítek, která jsou přímo u vany.

Nemusíte se také bát, že byste napoprvé bez cizí pomoci psí myčku nezvládli - na blízké obrazovce nepřetržite běží instruktážní video, kde jsou názorně ukazovány jednotlivé fáze mytí.

Výsledek je poměrně efektivní, co ale na celou proceduru říká právě ten, koho se týká nejvíc? ,,Pokud koupání nepatří zrovna k nejoblíbenějším zálibám psa, může si ho majitel přivázat na řemínek, který je přimo ve vaně," říká Coscia, když pod sprchou pozorujeme huskyho. „Většina návštěvníků neměla s koupáním větší problémy, protože oproti lidským podmínkám v našich koupelnách je zde vše přizpůsobenou pro psy. Od teploty vody přes psí šampony až po fén."

Automat si zatím své klienty hledá, ale vedle majitele bulteriéra dochází do myčky i starší paní s voříškem. Jednou za čas se musí koupat každý pes, shodneme se. Za kompletní vykoupání zaplatíte kolem sta korun. V cizině se samoobslužné mycí automaty pro psy vyskytují hlavně v parcích nebo u nádraží, v české metropoli ho zatím najdete pouze v Praze-Kobylisích. Do budoucna se prý však můžeme těšit na další pobočky, třeba v Plzni.

Po absolvování několika zatím nadstandardních zařízení pro psy samozřejmě chápu, že páníčkové chtějí pro své miláčky to nejlepší. Když po perličkové koupeli navlečete svého psíka do fešáckého světříku s růžovým volánkem, každý si vašeho čtyřnohého partnera určitě všimne, ať už s obdivem, nebo podivem. Dělat ale ze psa člověka mi připadá poněkud riskantní. Těžko totiž možná za chvíli rozpoznáte, kdo je tady vlastně pánem.