Večerníček:
Dříve než vám klesnou víčka
Má svoji planetku, vlastní píseň, knihu, poštovní známky i webovou stránku. A hlavně trvale rezervované místo ve večerním rituálu českých dětí a mnohdy i dospělých. Vyrůstat na stejných večerníčcích se stalo téměř generačním znakem. Taky se tento nejsledovanější dětský pořad České televize vysílá už pětačtyřicet let.
Nejdřív se sedmkrát otočí, pak vyběhne dvacet schodů a začne vyhazovat lístky s pohádkami. Než upustí poslední, jedenadvacátý, vystřídá tři dopravní prostředky: koníka, auto a nakonec jednokolku. „Dobrý večer!" Večerníček je ryze český fenomén a zároveň nejdéle vysílaný pořad České televize. Tak, jako je těžké najít tvůrce animovaných filmů, který by se na něm někdy nepodílel, je těžké najít Čecha, který by ho nikdy neviděl. Denně ho sleduje kolem dvou set tisíc dětí.
Poběžíš po schodech
Režisér slavné večerníčkovské znělky Václav Bedřich, který loni ve věku devadesáti let zemřel, vzpomínal na její vznik v televizním pořadu Kam nás zavedl Večerníček v roce 1981. Odpovídal v něm na otázky přímo samotné postavičce Večerníčka: „Přišli za námi tenkrát z televize do studia Bratři v triku a řekli, že by chtěli takovou znělku, která by uváděla všechny pohádky pro děti na dobrou noc. Měl to být kluk, protože se jmenoval Večerníček... Radek Pilař tě nakreslil, Ladislav Simon složil muziku. Ta muzika měla mít určitou délku a my jsme museli vymyslet, co budeš celou tu dobu dělat. A já jsem animátorovi řekl, že nejdřív se budeš točit, potom že poběžíš po schodech, že si vyskočíš na koníčka, že se svezeš autíčkem a že budeš rozhazovat listy, takové ty večerníčky, pokloníš se a řekneš: Dobrý večer." „Protože vlastně přicházíš ze světa pohádek a do světa pohádek se zase vracíš," doplnil kolegu výtvarník Radek Pilař, jehož kluka s hvězdičkami v očích rozpohyboval animátor Antonín Bureš, dědeček herce Marka Vašuta.
Pětačtyřicet vteřin
Večerníčkovská znělka trvá tři čtvrtě minuty a je vůbec nejstarší českou televizní znělkou a jednou z nejstarších v Evropě. Na přelomu července a srpna 1965 ji realizační tým dělal celý měsíc. V téměř nezměněné podobě, jen v kolorované, běží dodnes. Ladislav Simon, muž, který stál u zrodu Pražské komorní filharmonie a který je také autorem hudební znělky večerníčka, později v rozhlasovém rozhovoru vzpomínal: „Ta znělka je mě jaksi blízká tím, že je prakticky stejně stará jako můj syn." Společně se svojí manželkou, režisérkou Svatavou Simonovou, později pracoval i na hudbě k večerníčkovským pohádkám.
Bylo tedy léto 1965 a jediné co zbývalo ke znělce dodat, byl hlas malého kluka. Jeden z mála o prázdninách dostupných dětí byl pětiletý Michal Citavý, syn dispečerky Československé televize, která pracovala v Redakci pro děti a mládež. „Tehdy jsme ho přivezli do Kubelíkovy ulice, kde bylo zvukové studio, a tam jsme ho mučili a nutili ho hezky říkat ,dobrý večer'," vzpomínal režisér Bedřich. Michal Citavý k tomu říká: „Jako malý jsem trochu hrál v některých dětských pořadech - třeba v Bylo nás pět nebo v Pučálkovic Amině. A pak jsem se dostal ke znělce večerníčka, na což jsem vzápětí zapomněl. Pamatuju si jen, že jsem ve studiu musel pořád říkat ,dobrý večer' a ,dobrou noc' a postavičku Večerníčka jsem přitom ani neviděl... Sice jsem později uvažoval o tom, že bych se stal hercem, ale rodina z toho nebyla zrovna nadšená, tak jsem šel studovat biokybernetiku na Elektrotechnickou fakultu ČVUT." Dnes má Michal čtyři děti a několik vnoučat a jeho dávná role se mu připomene jen tehdy, když Večerníček zrovna slaví výročí. Svůj dětský hlas, který po večerech slýchává z televize, prý moc nepoznává.
Hajaja a Stříbrné zrcátko
Inspirací pro televizní večerníček byl pořad Československého rozhlasu s názvem Dobrý večer, děti, známější jako Hajaja. V éteru poprvé zazněl v lednu 1961 a popularitu si získal díky Vlastimilu Brodskému, který Hajajovi celý první rok propůjčoval svůj hlas. Později četli pohádky Karel Höger, František Filipovský, Jan Tříska nebo Jana Brejchová. Někteří autoři, kteří se podíleli právě na tvorbě rozhlasové uspávanky, pak stáli i u zrodu večerníčku - jako třeba spisovatel Václav Čtvrtek, který je autorem Makové panenky, Víly Amálky i jičínského loupežníka Rumcajse. Večerníček se zpočátku jmenoval Stříbrné zrcátko. V roce 1963 začala televize vysílat nedělní podvečerní pohádky, z nichž asi nejpopulárnější byl Robot Emil. „Ty poměry byly chudičké. Vysílalo se ze žižkovské sokolovny, kde byl k dispozici jeden stůl pro herce a židle pro loutkoherce, který byl pod stolem a měl maňáska v ruce," vzpomíná na začátky vysílání dlouholetá dramaturgyně večerníčků Marie Kšajtová.
Kluk a kometa
Večerníčkem se nedělní pohádka stala až 2. ledna 1965 ve tři čtvrtě na sedm. Byl to Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži, který ji natočil ve spolupráci s Černým divadlem a Štěpánkou Haničincovou. Výtvarníkem byl stejně jako u znělky Radek Pilař a hudbu složil opět Ladislav Simon. Pohádka vypráví o večerním setkání malého chlapce Petra s rozpustilou kometou, která se rozhodne pořídit si nový účes svého kadeřavého ohonu. Stále nespokojená a vybíravá parádnice přivede Petříka až k pláči, ale po přátelském zásahu kapitána požárníků a policie nakonec dojde k jejich usmíření.
Autorem názvu Večerníček a také jeho prvním dramaturgem byl Milan Nápravník, známý surrealista, výtvarník, básník a prozaik, dnes žijící v Kolíně nad Rýnem. Ovšem prvním večerníčkem, jemuž předcházela znělka s dnes známou postavičkou, byla pohádka režiséra Václava Bedřicha O televizním strašidýlku. Poprvé se vysílala v září 1965 a příběh byl vyprávěn kombinací kreslené animace a fotek. Nad výrobou tehdy bděla Zdenka Deitchová, produkční Krátkého filmu, kde jako vedoucí výroby působí dodnes. „Šlo o příběh strašidýlka, které zlobí a točí se okolo televizní antény, čímž na obrazovce dělá šumy. Kluk, který to sleduje, se jde podívat, kdo to televizi ruší, a objeví malé strašidýlko. Tehdy to fungovalo tak, že na zadní projekci už natočeného filmu se v předním plánu animovaly fotografie malého kluka. Mimochodem, ten kluk byl můj syn David, kterému už je dnes přes padesát let, má tři děti a žije v San Franciscu. Autorkou fotografií byla kameramanka Zdenka Hajdová a jejich animaci pak dělal Antonín Bureš," vzpomíná paní Deitchová, která se coby produkční podílela na spoustě večerníčků, například na Krtkovi, Maxipsu Fíkovi, Makové panence. Ještě dnes se svým americkým manželem, ilustrátorem a animátorem Genem Deitchem, dělá animované filmy pro Spojené státy či Japonsko.
Večerníček se ve svých úplných začátcích na obrazovkách objevoval jen v neděli a postupně se přidávaly další dny. V roce 1969 se začíná vysílat i o prázdninách a teprve od roku 1973 ho děti mohly sledovat každodenně a poprvé i barevně. V momentě, kdy se zvýšil počet vysílacích dnů v týdnu, stal se Večerníček nefalšovaným hitem. Do redakce ČST chodily dopisy od malých diváků, kteří Večerníčkovi posílali obrázky a pozdravy. A ten každému zvlášť odpovídal na černobílých pohlednicích s předtištěným textem: „Večerníček Tě pozdravuje a děkuje za..." - to vše s neuvěřitelnou frekvencí zhruba 500 až 800 pohlednic za týden.
Broučci, Rumcajs a ti druzí
Zpočátku večerníček zahrnoval jen solitérní pohádky, ale o Vánocích 1967 byl odvysílán první černobílý loutkový seriál - Broučci podle knihy Jana Karafiáta. Mezi první seriály patřily také Pohádky ovčí babičky či kreslený seriál O loupežníku Rumcajsovi podle námětu Václava Čtvrtka. V roce 1968 měly premiéru příběhy O vodníku Česílkovi a Pohádky z mechu a kapradí výtvarníka Zdeňka Smetany. Pak přišel Štaflík a Špagetka či Říkání o víle Amálce. U těch nejmenších sklidil velký úspěch Milerův Krtek, u těch starších později Šalamounův Maxipes Fík, Smetanův Rákosníček, Jiránkův Bob a Bobek či Bornův Mach a Šebestová. A v neposlední řadě také jediný čistě hraný večerníček Krkonošské pohádky, jejichž prvních sedm dílů v roce 1974 režírovala Věra Jordánová.
Z novějších Večerníčků jsou hodně oblíbení například Krysáci režiséra Cyrila Podolského, O Kanafáskovi výtvarnice Galiny Miklínové, plastelínový Žížaláci Jaromíra Gála, Balejův seriál Jak to chodí u hrochů nebo zbrusu nová Tři prasátka. Ta jsou úplně prvním večerníčkem vyrobeným za použití elektronické technologie 3D loutkové animace. Jde o autorský projekt Michala Žabky, který je zároveň výtvarníkem i režisérem a právě dokončuje nová pokračování Tří prasátek, takže seriál bude mít celkem třináct dílů. Na letošní rok chystá Česká televize sedm seriálových novinek a začne se vyrábět i další 3D seriál s názvem Nejmenší slon na světě.
Prostor pro fantazii
„Kolik bylo celkem odvysíláno večerníčků, to dnes bohužel nevíme, Československá televize si do roku 1991 nevedla evidenci. Víme ale, že od roku 1991 až do roku 2004, kdy večerníček slavil 40 let, bylo odvysíláno 117 seriálů o 1054 dílech," říká vedoucí tiskového oddělení ČT Anna Freimanová.
Ovšem i večerníčkům roste konkurence. Ačkoli pořád platí, že obliba většiny večerníčkovských seriálů stále roste a při reprízách prý dosahují i vyšší sledovanosti než při premiéře, není radno usnout na vavřínech. „Zejména v posledním roce zaznamenáváme na trhu raketový vzestup digitálních specializovaných kanálů, z nichž mnohé jsou zaměřeny přímo na cílovou skupinu diváků večerníčku," říká vedoucí Centra tvorby pro děti a mládež České televize Kateřina Krejčí. Když se zeptáte, v čem podle ní tkví kouzlo večerníčku a proč si tolik let udržel popularitu, odpověď zní jednoduše: „Probouzí v dětech fantazii, nenajdete v něm násilí, ale ani líbivou podbízivost, a přitom je nesmírně pozitivní. A taky kontinuálně ovlivňuje už několik generací diváků."
Historie večerníčku je zároveň historií českého animovaného filmu a dnes je to jeden z mála pořadů, kde můžeme vidět animované seriály pro děti od současných autorů.
Děti milují jednoduchost
Režisérka Maria Procházková, která během studií animované tvorby na FAMU o večerníčku psala bakalářskou práci a v roce 2005 natočila dokument Fenomén Večerníček, prováděla malý průzkum na téma obliby tohoto pořadu a zjistila následující: „Sedmi a osmileté děti večerníček zbožňují, ve čtvrté třídě základní školy nastává zlom a děti ho začínají považovat za trapný. Čtrnáctiletí odpovídali, že večerníček je celkem fajn, a studenti prvních ročníků na gymnáziu už sborem zase tvrdili, že večerníčky milují. Zajímavé bylo zjištění, že generace, která má malé děti, večerníček sleduje společně s nimi a líbí se jim, ale vysokoškoláci mají pocit, že nové večerníčky, které se točí teď, jsou ,divný' a že ty staré klasické byly hezčí. Tenhle svůj pocit ale neumějí nijak konkrétně zdůvodnit." Maria Procházková si o nových večerníčcích myslí, že jsou výtvarně příliš stylizované, což je zajímavé pro dospělého, ale ne pro dítě. „Soudím podle sebe. Když jsem byla malá, obrázků Jiřího Trnky jsem se bála a líbila se mi Zmatlíková. Dneska se mi ilustrace Zmatlíkové zdají povrchní a Trnku pochopitelně obdivuju. Tak to myslím je: dětem se líbí jednoduché věci, to, co je barevné, milé a má velké oči."
Příbuzní českého večerníčku
Kopii českého večerníčku nenajdeme nikde na světě, ale pokud budeme hledat obdobu, pak na ni daleko spíš narazíme v zemích bývalého východního bloku než na západ od našich hranic. Na Slovensku v Rozprávkách na dobrú noc děti vítal starý dědeček, který na začátku rozsvěcel a na konci zhášel hvězdy na obloze. V bývalé sovětské televizi běžel pořad s názvem Spokojnoj noči, malyši! Trval 15 minut a pohádku dětem vyprávěl živý vypravěč. Občas se objevily statické obrázky ilustrující děj nebo celá kreslená pohádka. V bývalé NDR zase chodil od roku 1960 děti uspávat Sandmänchen (Pískový mužíček) z pořadu Abendgrüsse (Večerní pozdravy). Od roku 1970 sice běží v televizi každodenně jako u nás, ale nemá formu seriálů a objevují se v něm i různé dětské aktuality. Asi nejbližší je českému večerníčku maďarský Esti mese (Večerní pohádka), jen místo kluka na jednokolce děti každý večer vítá medvídek Teddy.
Na obloze i na známkáchPísničku, kterou v 70. letech nazpíval Karel Černoch na text Pavla Žáka a která začíná slovy „dříve než vám klesnou víčka těsně před spaním...", znají děti dodnes. O více než dvacet let později byla na Večerníčkovu počest pojmenována planetka. V únoru roku 1999 ji na hvězdárně v Ondřejově objevil astronom Petr Pravec a svůj počin zdůvodnil jasně: „S Večerníčkem jsem prožil dětství a teď mám sám dvě malé děti, které se na něj každý den také těší, tak jsem chtěl tímto vzdát hold Večerníčku a jeho tvůrcům." Ale tím záběr večerníčkovského fenoménu zdaleka nekončí. Jeho kreslené postavičky se už několik let objevují i na poštovních známkách. K jejich emisi většinou dochází v blízkosti data, kdy se slaví Mezinárodní den dětí. V roce 1997 vyšla známka se skřítkem Rákosníčkem pod trsem jeřabin, a poctěn už byl i Ferda Mravenec s Broukem Pytlíkem a Beruškou, Maxipes Fík, Krteček či Mach a Šebestová. Na internetových stránkách www.vecernicek.cz zase můžete některé večerníčky sledovat on-line, kdykoli vás napadne, a Albatros v roce 2005 vydal dva díly bohatě ilustrované knihy To nejlepší z večerníčků. V regálech hračkářství najdete nepřeberné množství zboží s večerníčkovskými motivy - od plyšáků přes puzzle až po pexeso. Na rozdíl od jiných velebených kultů je však tenhle daleko méně nebezpečný, ba dokonce prospěšný.
|
Večerníček v číslech 52 dílů má nejdelší seriál večerníčku - Bob a Bobek na cestách. 117 seriálů o 1054 dílech večerníčku bylo odvysíláno mezi roky 1991 a 2004. 1973 - byl odvysílán první barevný večerníček. Šlo o druhou řadu seriálu O loupežníku Rumcajsovi. Kromě Evropy se vysílal v Austrálii, Rusku, Malajsii, Spojených arabských emirátech, Turecku, Číně, Japonsku, Koreji, Indonésii, Keni, Zimbabwe či Islandu. Dva roky trvá průměrně výroba jednoho večerníčkovského seriálu. Šest seriálů večerníčku mívá každý rok premiéru (včetně premiér pokračování jednotlivých titulů). |
tiskni | pošli | diskuse (0) příspěvků