Ikarie XB 1

(1963) Režie: Jindřich Polák

Takoví budeme za dvě stě let?

Tvůrci legendárního sci-fi filmu nabídli kromě jiného i prognózu, že na Zemi skončí kapitalismus v roce 1987. Z této doby ještě pochází vrak lodi s jadernými zbraněmi, kterou objeví kosmonauti putující v roce 2163 k planetě hvězdy Alfa Centuri. Pak už byla na modré planetě beztřídní společnost.

Režisér Jindřich Polák a autor Pavel Juráček o svém záměru napsali v úvodu scénáře: „Jací budou lidé za padesát let? A jací ještě později, za sto, za dvě stě roků? Náš příběh nechce a nemůže odpovědět beze zbytku, nicméně se pokouší vytvořit obraz budoucího světa tak, jak si jej představuje současná věda. Soudíme, že pokud bude člověk člověkem, bude soupeřit a bojovat o štěstí, o uznání, o přízeň, o ženu, i když třeba v jiné rovině a bez nečistých úderů."
Pavel Juráček, na rozdíl od Jindřicha Poláka, se za svůj výtvor styděl. Do deníku si zapsal: „Já když si vzpomenu, jaké kraviny jsem napsal v dialozích oněch vznešených Fridolínů ženoucích se ve škatuli od bot vesmírem, jehož hvězdy jsou všechny pěticípé, zčervenám a mám chuť schovat se pod postel."
Scenárista se nemusel tolik hanět - Ikarie XB 1 získala několik festivalových ocenění, hrála se ve dvaačtyřiceti zemích, v USA z ní učinili vlastní produkt.

Vytvořte komunistu budoucnosti

Ke sledování filmu, který se nakonec nejmenoval ani Stříbrná kometa ani Za dvě stě let koncem června, lákala Ústřední půjčovna filmů v propagačním programu: „Budeme svědky dramatického setkání Ikarie s neznámou kosmickou lodí z dvacátého století i s tajemnou Tmavou hvězdou, o jejíž existenci zatím nikdo na Zemi neměl ani tušení. A budeme s nimi prožívat i radost z poznání, že - ironií osudu - život, který se vydali do vesmíru hledat, našel dříve je."
Teprve čtyřiadvacetiletý Pavel Juráček, který byl napsáním scénáře pověřen, má ve svém deníku již 26. září 1959 zápis o první schůzce s režisérem Jindřichem Polákem kvůli projektu, který se zpočátku jmenoval Stříbrná kometa. A pracovních setkání i se zástupci dramaturgie přibývalo.
Autor si rozčileně zapsal, jak to bude s odměnou za scénář. Uvádí, že honorář činil tehdy „se vším všudy a bez tantiém asi padesát tisíc". Z této částky však bral jen polovinu, protože režisér Polák se přiřadil k němu jako spoluautor. Navíc hlavní dramaturg Vladimír Bor požadoval, aby jim byl při psaní nápomocen František Kožík. „Prý má velké zkušenosti, přestože je spisovatel." Ten měl být honorován z celkové částky osmi tisíci. Nebyl, protože nakonec nespolupracoval.
Pavlu Juráčkovi dodali jiného konzultanta, podle jehož připomínek a rad měl napsat již třetí verzi povídky. Antonín J. Liehm, ovšem ne jako kritik, nýbrž z pozice své tehdejší funkce na ministerstvu zahraničních věcí, Pavla Juráčka ideologicky drtil. „Nechal mě čtvrt hodiny čekat ve vrátnici a pak mě mlčky vedl dlouhatánskými chodbami do své kanceláře. Nelíbil se mi. Do Stříbrné komety se pustil, jako by to byl výplod slabomyslného mozku. Vyjmenoval mi desítky připomínek svých a dramaturgů a externích poradců a stále kecal o tom, že je třeba sledovat vůdčí ideu - tj. vytvořit obraz komunistického člověka budoucích století. Řekl, že vedoucí Abajev musí být prototyp nového hrdiny, že bych měl využít konfliktu, o němž psal nedávno Erenburg, techniků proti humanistům..."

Na vesmíru se nešetří

Po několika letech dospěl scénář do podoby, která byla schválena k realizaci. Natáčení neohrozil ani kameraman a specialista na triky Vladimír Novotný, který odmítl spolupracovat. Bránil se, že ještě není dostatečně obeznámen s technologií barevného filmu, navíc už i širokoúhlého.
Ale z politických důvodů nebylo možné film nerealizovat. V té době slavil sovětský kosmický program další úspěch - jejich raketa dosáhla povrchu Měsíce - , a tak vysocí činitelé rozhodli, že s kyticí díků přikvačí i naše kinematografie.
Průměrné náklady na vznik celovečerního filmu byly tehdy dva a půl milionu korun. Režisér Polák mohl počítat s rozpočtem šesti milionů! Místo kameramana Novotného zaujal Jan Kališ, který podle názoru především cizích kritiků zvládl úkol dobře; navíc byl jimi i chválen, že vytvořil výtvarně působivé obrazy. K celkem příznivému zahraničnímu ohlasu přispěla i velká cena Zlatá kosmická loď z festivalu vědecko-fantastických filmů v Terstu. Domácí kritiky byly ovšem převážně negativní, což režiséra Poláka hodně dlouho trápilo. Nedokázal se povznést ani nad nejčastější výtky, že jeho film „se vyjadřuje příliš mnoho o budoucnosti, příliš málo k dnešku".

Jak zmrazit oči mrtvolám

Pomocný režisér Hynek Bočan rád vzpomíná na natáčení náročného filmu, při kterém musel štáb řešit mnoho nezvyklých úkolů. Tak jako mnohokrát, i tehdy se projevila legendární zručnost a nápaditost barrandovských zaměstnanců. Ve scéně, kdy posádka Ikarie nalezne ve vesmíru vrak zničené lodi ještě z dvacátého století, měly mrtvoly kosmonautů pořád nedostatečně „zamrzlé" oči. Někoho napadlo nalepit představitelům na oči skleněné náhražky. Instalace byla tak náročná, že mrtví kosmonauti s nimi museli vydržet po celé dny, kdy se scéna natáčela, tedy i během přestávek a jídla; dokonce i na toalety měli účinkující doprovod.
Přesvědčit diváky, že boty jsou magnetické, se podařilo pomocí efektu, kdy při došlápnutí podrážka začala světélkovat. Nelze ostatně přehlédnout stálé klišé sci-fifilmů, že v kosmické lodi - a nejen při startu - o překot blikají různá světýlka.
Podle jiné žánrové zákonitosti jsou skafandry kosmonautů stříbřitě třpytivé, o což se v tomto případě zasloužila Ester Krumbachová. Ke spolupráci byli přizváni i další výtvarní umělci, například Zdeněk Seydl a Josef Istler, kteří pomáhali i s výrobou pistolí a jiných rekvizit ze vzdálené budoucnosti.
Působivé prostředí našli filmaři v tubusu vysílací věže nad Prahou, v takzvaném Cukráku.
Nakonec se však museli obejít bez záběrů z beztížného stavu, protože to bylo nad jejich realizační síly.

Lucas neboli Lukavský

Málo se ví, že Ikarie XB 1 se zmocnila společnost American Pictures Internatinal, která vytvořila anglicky mluvenou verzi a tvůrcům i hercům podivně upravila jména. Američtí diváci četli v titulcích: Dana Meredith (Medřická), Irene Kova (Kačírková), Rodney Lucas (Radovan Lukavský), Otto Lack (Lackovič), Rudolph Dial (Rudolf Deyl). Autor se proměnil v Paula Jurista, režisér dostal jméno Jack Pollack, tedy stejné jako Sydney Pollack, kterého i u nás známe z pozdějších filmů Koně se také střílejí, Tootsie či Vzpomínky na Afriku.
Jiří Vršťala, který hrál kosmonauta Erika Svensona, si v dekoraci kosmické lodě zaletěl ještě jednou v jiném filmu. Nákladná výprava Ikarie se zhodnotila tím, že byla využita pro dětský snímek Klaun Ferdinand a raketa, který rovněž natočil režisér Jindřich Polák.

POSÁDKA IKARIE XB 1 Výpravě k planetě hvězdy Alfa Centauri velí sovětský občan Vladimír Abajev (Zdeněk Štěpánek). Mezi kosmonauty mezinárodně znějících jmen Mac Donald (Radovan Lukavský), Milek Wertbowski (Jaroslav Mareš), Anthony Hopkins (František Smolík) či Marcel Bernard (Miroslav Macháček) jsou i ženy: Nina Kirová (Dana Medřická), Brigita (Irena Kačírková) a Mac Donaldova žena (Svatava Hubeňáková). V posádce je i Čech Zdeněk Lorenc, kterého ovšem představuje slovenský herec Jozef Adamovič.