Ruth Handlerová:
Žena, která stvořila Barbie

V dubnu to bude deset let, co zemřela žena, která stála u zrodu umělohmotné ikony s nohama až do nebe, nelidsky zaštípnutým pasem a dokonalým poprsím - panenky Barbie.

Ve firmě Mattel fungovala Ruth Handlerová třicet let a tvrdá škola byznysu ji naučila nevzdávat se. Několikrát v životě se jí vytrvalost a neústupnost hodila. Nejen když čelila kritice svého obchodního šlágru - anorekticky vyhlížející panenky Barbie - ale taky ve chvílích, kdy se potýkala s rakovinou prsu.
Ruth měla židovsko-polské kořeny. Narodila se v roce 1916 v americkém Denveru přistěhovalcům Jacobovi a Idě Moskowiczovým. Tehdy ve stejném roce, jen o sedm měsíců dřív, se narodil i její budoucí manžel a obchodní společník Elliot Handler. I když pocházel z Chicaga, vyrůstal v Ruthině rodném Denveru, a tam se i seznámili. Navštěvovali stejnou střední školu. V devatenácti letech spolu odešli do Kalifornie. Elliot tam studoval průmyslový design na umělecké škole v Passadeně. Vzali se a narodila se jim dcera Barbara, po které Ruth za pár let pojmenovala slavnou panenku.
Ostatně tahle tradice se v klanu Handlerových ujala a i další, později vytvořené panny či plastoví hoši dostávali jména po členech rodiny.
Slavný krasavec Ken se jmenoval po synovi manželů Handlerových a výpůjčkám svých jmen se nevyhnula ani vnoučata Cheryl a Todd či přiženění příbuzní - když si mladou Barbaru Handlerovou vzal jistý Alan Segal, záhy se na trhu objevil jeho umělohmotný jmenovec Alan.
V roce 1945 Elliot Handler společně se svojí ženou a obchodním partnerem Haroldem „Mattem" Matsonem založili firmu na výrobu obrazových rámů a podle částí mužských jmen ji nazvali Mattel. Zbytky materiálu, které vznikaly během výroby, začali časem používat ke zhotovení nábytku pro panenky a ukázalo se, že to byl prozíravý krok. Malá křesílka a stolečky se totiž prodávaly daleko lépe než rámy, a tak bylo rozhodnuto soustředit se na výrobu hraček. Nikdo z vedení firmy tehdy nemohl tušit, že se právě rodí nejúspěšnější hračkářský koncern americké historie. Na konci čtyřicátých let manželé odkoupili Matsonův podíl ve firmě a Ruth se začala podílet na řízení celé společnosti. Brzy měl přijít její čas.

Ikona za tři dolary

Jednoho dne si Ruth všimla, že když si její dcera Barbara hraje s papírovými panenkami, často je obsazuje do rolí mladých žen, nikoli dětí nebo miminek. A tak ji napadlo, že by se holčičkám ve věku její dcery mohlo líbit, kdyby si mohly pořídit dospělou panenku. Když s tím nápadem přišla za manželem, setkala se s nedůvěrou. „To se nebude prodávat," tvrdil jí, ale jeho obchodní intuice ho tentokrát zradila. V roce 1955 si Ruth na cestě po Evropě koupila tři panenky Lilly - dlouhonohá blonďatá stvoření vyrobená podle komiksové postavičky objevující se na stránkách německého deníku Bild a oblečená do módních oblečků. Ruth si Lilly dovezla do Ameriky a postupně přesvědčila manžela, že tahle hračka bude mít úspěch. V roce 1958 získala od společnosti Hausser/Drei M autorská práva a následně i ochrannou známku pro jméno nové panny, kterou pojmenovala po své dceři - Barbie. Na veřejnosti se plastová kráska s vosím pasem poprvé předvedla v březnu 1959 na newyorském veletrhu hraček a téměř okamžitě manžele Handlerovy a jejich společnost katapultovala na oběžnou dráhu pro úspěšné. V té době šlo o poměrně odvážný čin, protože panenka v černobílých plavkách s vytvarovanými boky i ňadry a nalíčeným obličejem působila mezi ostatními andělsky dětskými panenkami jako hříšné zjevení. Barbie se tehdy prodávala za příznivou cenu tří dolarů a stala se ikonou - dokonalé míry, oblečení podle poslední módy a po ruce vždy řada nezbytných stylových doplňků. Prototyp americké modelky, dívky, která dokáže všechno na světě a všichni ji obdivují. Bylo jen otázkou času, kdy se návrháři světových jmen poperou o příležitost tuhle celebritu obléknout. Barbie šila u Armaniho, Diora, Gucciho i Versaceho. Postupem doby se stala snad vším, čím ji chtěli zákazníci mít - zpěvačkou, ošetřovatelkou, lyžařkou, rockerkou, baletkou, africkou kráskou i vozíčkářkou.
V roce 1961 se Barbie poprvé setkala s Kenem Carsonem. Poznali se v televizní reklamě a byla to láska na první pohled. S mužem svých snů se ale rozešla. Stalo se to dojemně na svatého Valentýna, po třiačtyřiceti letech intenzivního vztahu, a to z velmi prozaického důvodu - Barbie okouzlil mladý australský surfař Blaine. Do světa úspěšné fešandy ale nepatří jen osudoví muži, Barbie má také svoje přátele a rodinu: několik sester, sestřenic a kamarádek, jako je například Midge, afroamerická Christie, Hispánka Tereza či Asiatka Kira. A aby Barbie's World byl úplný, nelze zapomenout ani na domácí mazlíčky. Životem Barbie prošlo zhruba 40 zvířátek - psů, koček, koňů a dokonce i zebra, panda či žirafa. Podobu panenek Barbie dostalo i mnoho světových celebrit a filmových hvězd, mimo jiné hokejista Wayne Gretzky, Elvis Presley, zpěvačka Cindy Lauperová, hlavní hvězdy seriálu Beverly Hills 90210 nebo herečka Farah Fawcettová. Barbie šla s dobou: když všichni vzhlíželi k Jacqueline Kennedyové, měla panenka její účes, když se ve Francii dostalo ke slovu hnutí za občanská práva, Barbie dostala prvního černošského přítele.

Miluji nakupování!

Díky velkému množství modifikací, které exkluzivně přinášely i omezené série, se z panenky na hraní stal cenný sběratelský artikl. Ovšem se stejnou intenzitou, s jakou po dlouhovlasé divě toužili někteří sběratelé, dováděla k nepříčetnosti své odpůrce, zejména feministky. Barbie byla podle nich pro malé dívky zavádějící vzor - ať už co se týká jejich fyzického vzhledu nebo budoucí profese (zprvu byla Barbie víc hvězdou večírků, než že by měla nějaké reálné povolání). „Kvůli Barbie si dívky vytvářejí nerealistická očekávání, která povedou ke zklamání a následně nízkému sebevědomí," horlili mravokárci a jeden akademik dokonce vypočítal, že šance ženy na to, aby dosáhla takových tělesných proporcí, jaké má Barbie, je 1 : 100 000. V roce 1992 byly na trh uvedeny mluvící Barbie, které z úst vypouštěly takové skvosty jako: „Budeme mít někdy dost oblečení?", „Miluji nakupování!" nebo „Matematika je těžká!" Věty tohoto typu panenku jasně definovaly jako husičku s omezeným obzorem. Svého času u sebe Barbie nosila i miniknížky s nápisem Jak zhubnout?, které na zadní straně skrývaly odpověď: Nejez! Ve stejném duchu fungoval doplněk v podobě malé osobní váhy, která trvale ukazovala 110 liber, tedy 50 kilogramů. Pod tlakem veřejnosti byl Barbie také rozšířen pas, aby tolik nepodněcovala k anorexii. Ruth Handlerová se ale na celý humbuk kolem své superdívky dívala jinak: „Každá holčička potřebuje panenku, do které si bude projektovat sny o vlastní budoucnosti. Když si bude hrát na to, jaká by chtěla být třeba v 16 nebo v 17 letech, bylo by hloupé, aby si hrála s panenkou, která má plochý hrudník. Tak jsem jí dala krásná prsa," řekla pro deník New York Times v roce 1977.

Celý článek si přečtete v tištěné verzi Instinktu.