Editorial

28.09.2016, Instinkt č. 40/2016

Tučné slzy

Bylo to trochu nezvyklé vidět Jamieho Olivera plakat. Znáte ho - věčně mladý britský kuchař, který kdysi jezdil na trh na skútru, udělal z britské šlichty konkurenceschopnou mezinárodní kuchyni a kromě své slávy pilně rozšiřoval i svou rodinu. Většinou ho v kuchařkách i televizních pořadech o vaření vidíte se smát nebo něco nadšeně krájet. Ovšem v dokumentu, ve kterém se snažil naučit americké děti zdravě jíst, vážně brečel.
Byla to scénka, kdy malým obyvatelům statisticky nejtlustšího města v Americe (Huntington, Západní Virginie) předvedl velmi názorně, co všechno se nachází v kuřecích nugetách. Naházel do mixéru okrájené skelety, přisypal dochucovače a vycpávadla a barviva a další sajrajty - to všechno před dětmi, které se tvářily značně znechuceně. Pak ze směsi ublemcal nugety, osmažil je a nabídl svědkům téhle gastronomické genocidy. A co myslíte? Děti se na to vrhly a spokojeně se cpaly svinstvem, které vzniklo před jejich očima.
Tehdy byl natočen záběr, kdy kuchař vařící s vášní a láskou na krátký okamžik upadl do chandry a rozplakal se: „Vždycky to funguje. Vždycky! Kdekoli učím děti o zdravé výživě, tam se pak nad těmi smaženými kousky ošklíbají a já doufám, že si z toho něco odnesou. Ale tady..." Před ignorancí huntingtonské populace na chvíli rezignoval i tenhle generátor profesního nadšení. Naštěstí jenom na chvilku. Více o životě Jamieho Olivera si přečtete na stranách 54-58 a po cestě tam potkáte čerstvého padesátníka Jiřího Langmajera, dámy v české armádě nebo slavné (přeučené) leváky.
Krásný podzim a neselhávající nadšení pro cokoli vám přeje

Lenka Tréglová
Šéfredaktorka

tiskni pošli diskuse (0) příspěvků





Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.