Editorial

24.02.2015, Instinkt č. 9/2015

Po záruce vyhodit

Tak tohle se nám nikdy nemůže stát, říkával jsem si vždycky, když jsem viděl nějakou zoufalou matku zápasit s rozmazleným spratkem válejícím se po zemi a snažícím se něco si vyvzdorovat. A prásk! Náš roztomilý chlapeček se jednoho dne svalil v zaplněném nákupním centru na zem a zarputile odmítal svůj kousek země opustit. Už si přesně nepamatuji, jak jsem to vyřešil, nejspíš jsem ho s omluvnými pohledy na všechny strany popadl a vzpouzejícího odnesl. Není divu, že na svoji potupu nezapomněl: „Zabiju tě," řekl mi o pár měsíců později a co nejbolestivěji se mě pokusil zasáhnout do obličeje. Zase jsem se nezachoval, jak bych měl. Zatímco partnerka se synkovi snažila vysvětlit, že „tohle se přeci tatínkovi neříká", já jsem uvnitř cítil radost. Jak se to ten náš kluk má čile k světu... Bohužel to vycítila příště se mi trefi l přímo do nosu. S dětským vzdorem bojují i jinde. Jak to mají u dvojice Rybová - Prachař, se můžete dočíst v jejich rodičovském dvojrozhovoru na straně 11.

Rozčílení z toho, že nová věc nefunguje tak, jak by měla, zažila asi většina z nás. Stále častěji se přitom stává, že různé spotřebiče vypovědí službu v okamžiku, kdy jim skončí záruka. Jak je to možné? Odpověď nabízí článek Radky Smejkalové, která vyzpovídala řadu zahraničních odborníků. Právě v těchto dnech Francouzi schválili zákon, který má začít trestat různé fígle výrobců vedoucí k umělému zastarávání věcí a nakupování stále nových. 

Lidé dělávají divné věci. Znal jsem jednoho, který si den před Silvestrem rozhodl zkrátit cestu z hospody kolem rybníka jeho přeplaváním. Naše mladá kolegyně Radka Římanová se nyní za zhruba stejné venkovní teploty zahrabala na noc do sněhu. Se dvěma chlapy. Jaké to bylo, se můžete dočíst v reportáži Hrob, ve kterém přežijete. Když vám pak někdy náhodou někdo řekne „Jdi sezahrabat!", budete aspoň vědět, jak na to. 

S přáním hezkého počtení a příjemných předjarních dní 

David Steiner
Hlavní editor  

tiskni pošli diskuse (0) příspěvků