Editorial

03.02.2016, Instinkt č. 6/2016

Co se vám honí hlavou?

Minulý týden probíhal v českých domácnostech poločas školního roku - někde za potlesku, jinde za výhrůžného mlčení, což je luxus, který si rodiče propadlíků mohou dovolit právě jen v únoru.
„Musela tam ta dvojka být?" bývala kdysi reakce na moje vysvědčení. „Čtyřka je taky známka," byla reakce na vysvědčení mé dcery. Autorka obou výroků - moje maminka, časový rozdíl zhruba třicet let. Jen horko těžko jsem v sobě zadržela klasické zakvílení o tom, že to není fééér!
Přestože jsem se v přístupu ke známkám svých dětí už dopracovala do stejně laxního stadia jako moje máma, cítím potřebu své neštěstí sdílet a to je chvíle, kdy se naplno manifestuje moje závislost na Facebooku. A nejen moje. Letos to začalo lakonickým prohlášením jedné kamarádky, že její dítě má na svém vysvědčení zástupce všech známek, což uzavřela otázkou: „Kdo z vás to má?" Jiná spolumatka zveřejnila léty prověřený přístup svého syna: „Chceš to vidět, nebo ti stačí informace, že jsem prošel?" A zlatou medaili si tentokrát odnáší status: „Ještě jsem neviděla ani jeho, ani vysvědčení."
Já nevím, jak to dělali rodiče výkonnostně slabších žáků dřív. Kde se dělili o svoji frustraci? Část ventilovaly tělesné tresty, na které se za našeho dětství pohlíželo vlídnějším okem, ale i tak. Já bych například pukla, kdybych nemohla sdělit svému malému okruhu, že absurdní svět českého vzdělávání se stále vyvíjí, neboť jsem byla právě seznámena s trojkou z tělocviku. Na vysvědčení. Nekecám.
Více o moderních závislostech v tématu tohoto týdne a všem školním rodičům hodně nadhledu do druhé poloviny - v červnu to bude jiná liga. 

Lenka Tréglová
Šéfredaktorka 

tiskni pošli diskuse (0) příspěvků





Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.