Editorial

22.04.2014, Instinkt č. 17/2014, autor: Jana Víšková

Co se v práci uvaří...

Dělí je 33 let. A teď nám ten kluk (ročník 88) začal toho ostříleného barda (ročník 55) tak trochu řídit. Ano, Kotek Pavelku. K tomu ještě Taclíka (už taky není žádný zajíc) a Prachaře (alespoň, že toho nejmladšího). Říká jim, co mají dělat, co ne, jak má jejich práce ideálně vypadat. A oni poslouchají a náramně jim to funguje. Proč? Vykašlali se na předsudky („nějaký floutek nás nebude buzerovat") a zkusili to, co je pro některé lidi z branže nehoráznost: „mladý kluk" režíruje až o generaci starší kolegy. Zajděte se na tu jízdu podívat, stojí to za to.

Tak trochu jiné zkušenosti z práce mají hrdinové našeho tématu o láskách a erotických dobrodružstvích s kolegy ze zaměstnání. Příběhy těch, co také překonali předsudky („co je v domě, není pro mě") svědčí o tom, že vztahem navázaným v práci můžete stejně hodně získat jako ztratit. Tak proč se do toho vůbec pouštět? Protože to, jak dobře poznáte člověka při práci, se s namlouváním v baru nebo randěním v parku či v kině vůbec nedá srovnat. Takže kdyby se všichni toho morálního klišé drželi, nerozváděla by se „pouhá" polovina manželství, ale zřejmě rovnou tři čtvrtiny.

Na předsudky evidentně kašlou i další protagonisté tohoto vydání INSTINKTU. Každý po svém a každý s jiným výsledkem. Ať už vám to připomene něco z vašeho vlastního života, nebo naopak umožní příjemný únik před neúprosnou realitou, přejeme vám dobré počtení a štěstí na lidi kolem.

Jana Víšková
Šéfredaktorka 

tiskni pošli diskuse (0) příspěvků