Milí čtenáři,

taky někdy míváte při nákupu v supermarketu ten povznášející pocit, že jste lepší, uvědomělejší, snad i jaksi nadřazení nad všemi těmi shánčlivými lidičkami, přehrabujícími se v regálech levného šuntu, zatímco vy velkoryse saháte po nehorázně drahých banánech s nálepkou BIO? Říkáte si, pche, co je nějaká dvacka navíc proti tomu, že tyto banány rostly na překrásných palmách pod dohledem moudrých farmářů, jejichž šťastné děti je za zvuků ukulele shazovaly dolů, do běloskvoucích sukní svých matek. Že tohle nejsou ty hnusné plody obludných velkobanánáren, zrozené v dešti pesticidů, sklízené levnými otroky a kupované bezohledným plebsem.

Ano, biosvět je krásný. Krásný jako každá iluze.

Snaha o zdravější, k přírodě šetrnější způsob chování hospodářských zvířat a pěstování rostlin, která se skrývá v původním smyslu „biozemědělství" je chvályhodná a nechci ji jakkoli podrážet. Ať už jakýkoli výzkum nakonec potvrdí, že mléko od krávy z malé farmy, která měla možnost prožít svůj užitečný život na širokých loukách, je v podstatě k nerozeznání od mléka její nebohé kolegyně z velkochovu, budu vždy podporovat chovatele šťastné krávy. A klidně za to i připlatím.

To ale neznamená, že výrobci mohou zneužívat naše útlé city a ochotu utratit kvůli nim nějakou korunu navíc. Měli bychom po nich nekompromisně vyžadovat důkazy, že jejich produkty jsou skutečně takové, jak nám tvrdí, tedy zdravé a k přírodě šetrné. Jinak se nedivme, když naše dvacka půjde do kapsy cynickým filutům, kteří pochopili, jak snadno lze módu BIO přetavit v dobrý kšeft.

Petr Skočdopole, šéfredaktor