Takhle se dělá porno
Všechno funguje na povel. „Nástup! Klapka!“ … herečka nasazuje rozvášněný výraz a začíná hlasitě vzdychat.
„Čekal bych, že natáčení bude mít blíž k nějaké party, ale opak byl pravdou. Spíš to připomínalo fabriku. Ten chladně profesionální přístup mě překvapil,“ popisuje chvíle natáčení pornografického filmu, které zvěčnil fotograf Jan Přerovský.
Fotkou se začal zabývat v Německu, v Mnichově, kam s ním rodiče v jeho útlém dětství emigrovali z rodného Havířova. Když se před pár lety vrátil do vlasti, náhodou tu potkal známého, který mu zprostředkoval kontakty na představitele české pornoscény. „Nešlo mně o prvoplánové fotografování sexu. Chtěl jsem reportážně zachytit to zvláštní prostředí, lidi, kteří se v něm pohybují, zákulisní atmosféru,“ vysvětluje se silně německým přízvukem Jan Přerovský. Podotýká, že realita natáčení viděná jeho očima je mnohem míň růžová a daleko drsnější, než jak ji nabízejí výsledné produkty s nálepkou „péčko“.
Herečky v pornobranži mají přirozenou výhodu. Stačí se svléct, nasadit příslušný výraz, přidat hlasové efekty. S mužskou hereckou způsobilostí je to složitější. „Používají všemožné pomůcky a medikamenty. Prostě cokoliv, co zabere a pomůže k tomu, aby byli co nejdříve a nejdéle použitelní,“ všiml si Přerovský. „Pornoherectví vyžaduje skutečně zvláštní náturu.“
Výraz ,pornografický průmysl‘ v ničem nepřehání. Aby nakrmily poptávku trhu a především věčně lačný internet, natáčejí pornoštáby vlastně pořád. „Nejsou sice tak početné jako u běžných filmů, ale jejich produkce je doslova masová,“ říká Přerovský.
Každou scénu natáčí několik kamer a fotí více fotografů. Později se nasnímaný materiál vyhodnotí a rozhodne se o jeho komerčním využití. V případě tohoto filmu o něm rozhodne český pornokrál Robert Rosenberg. „To se ale netýká mých fotek. Můj objektiv byl namířený většinou úplně jinam, než kam se soustředily čočky Rosenbergova štábu,“ přibližuje fotograf Jan Přerovský.
1/13
