Fotoeditorial

13.12.2011, Instinkt č. 49/11

David Bowie:
Hrdinové se nevracejí

David Bowie po letech svolil, aby jeho písně byly použity v chystaném muzikálu. A prakticky vzápětí to jeho management důrazně dementoval. Překvapení? Kdeže!

Zasvěcení vědí, že je jen málo umělců, kteří jsou pověstní neustálými proměnami i tím, že u nich nikdy nic není jisté, jako David Bowie. Zatímco jeho kolegové často bojují s udržením kreditu a popularity, on přichystal svým příznivcům za více než čtyřicet let svého působení několik zásadních zvratů a změn. Navzdory tomu, že ho vždy část dosavadních obdivovatelů zavrhla a že tím sám sobě způsobil problémy. Jenže mnozí se pak s odstupem pokorně vrátili, v duchu omluvili a dali mu za pravdu. Zprávu, že hudebník, který se za poslední roky skrývá před koncertními halami a sály a opakovaně důsledně odmítá využití své tvorby ve filmech, knihách a jiných uměleckých formách, překvapivě změnil názor a souhlasil s využitím svých písniček v muzikálu, přesto přinesla v pondělí 28. listopadu jako zaručenou i mnohá seriózní média, jako například britský Guardian. Muzikál pojmenovaný podle zpěvákova největšího hitu Heroes: The Musical prý bude mít v londýnské O2 Areně premiéru na jaře 2012. Jeho děj je sice inspirován Bowieho životními peripetiemi, ale zároveň má jít o futuristickou fantasy podívanou. Deník přitom citoval autora Deepa Singha: „Vůbec jsme nemohli uvěřit, že nám dal svolení. Jeho lidi nás totiž varovali, že je velmi nepravděpodobné, že by ho to zajímalo. Už se ho ptali mnohokrát.“ Zároveň Deep Singh dodal, že zřejmě na Bowieho zapůsobilo to, že tvůrci dali jasně najevo, jak se nechtějí pokoušet jen o nějakou show k jeho poctě, parazitující na zpěvákově popularitě. Už následující den ale Bowieho management vydal strohé prohlášení, ve kterém tvrzení autora chystaného muzikálu zcela zpochybnil: „Ani David Bowie Organization, ani vydavatelé EMI Music a Chrysalis neudělily žádnou licenci pro muzikál v O2 Areně. A ani neprobíhají žádná jednání o muzikálu s hudbou Davida Bowieho.“ Jak celý zmatek vznikl, nebylo vůbec vysvětleno. Bowieho fanouškům tak nezbývá než doufat, že by je mohlo potkat to, co příznivce hardrockových Black Sabbath: znovuobnovení původní sestavy v čele s Ozzym Osbournem bylo také nejprve ohlášeno, posléze dementováno jako novinářská kachna a s odstupem znovu potvrzeno.

Kudy na Mars?

Momentů, kdy Bowieho kariéra připomínala spíš nelogické zápletky nepovedeného scénáře, je mnoho. Vždycky byl příliš svůj, jako by měl strach začlenit se do hlavního proudu populární hudby, na jedné straně zbožňovaný, na druhé nikdy ne v čele komerčního proudu. A to od samotného počátku tvorby. Mnohé jeho biografie například uvádějí, že na scénu vstoupil v roce 1969 s relativně úspěšným singlem Space Oddity. Ve skutečnosti ale už vystupoval s různými kapelami od první poloviny šedesátých let. Tehdy ovšem ještě pod svým občanským jménem David Robert Jones, které si později změnil, aby si ho posluchači nepletli s Davym Jonesem ze skupiny Monkees. Zpočátku se také ani nechystal být zpěvákem a působil jako saxofonista. Své první album, pojmenované jen David Bowie, vypustil do světa už v roce 1967. Bez větších úspěchů, nutno dodat, ačkoli třeba ze skladby Silly Boy Blue by o pár let později nejspíš byl pěkný hit. Pro jiné rozevlátá a svobodná poloha hippie písničkáře se ukázala být pro tak nestálého interpreta, se kterým se o pár let později začalo pravidelně pojit zažité klišé o „hudebním chameleonovi“, překvapivě až příliš těsná. Našel se až ve futuristických vizích, zachycených na albu The Man who Sold the World. Ani to sice průvan v prodejních statistikách nezaznamenalo, ale pro celou řadu Bowieho příznivců dnes znamená zásadní zásek a je považováno za kultovní. Od něj už byl jen krůček k postavě Ziggyho Stardusta, zpěvákova androgynního alter ega. Ještě předtím došlo na dámské šaty, líčidla a stylizaci do Grety Garbo, která poprvé, ale zdaleka nikoli naposledy přinesla spekulace o Bowieho sexuální orientaci. Ziggy Stardust prohloubil náklonnost ke kosmické stylizaci a dnes již legendární nahrávka The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars mu v roce 1972 poprvé přinesla vedle popularity i uspokojivé výpisy z konta.

Producent, nebo herec?

Spolu s úspěchy Bowiemu přestávalo pouhé zpívání stačit. Odstěhoval se na čas do Spojených států, kde spolupracoval s Johnem Lennonem a přijal i nabídku podílet se na nahrávce Lou Reeda, který po odchodu z Velvet Underground potřeboval pomoci nastartovat sólovou kariéru. Bylo z toho album Transformer, dodnes Reedovými posluchači považované za jedno z jeho nejlepších. Jestliže u Lou Reeda šlo ale víceméně jen o podařený pracovní vztah, Iggymu Popovi podle mnohých zachránil život. Zpěvákovi se tehdy rozložila skupina Stooges a potýkal se s těžkou drogovou i alkoholovou závislostí – Bowie mu tak pomohl nejen hudebně, ale i lidsky. Idiot, první sólová deska Iggyho Popa, která by bez Bowieho sotva vznikla, je opět považována v Popově rozsáhlé diskografii za jednu z povedenějších. Nezůstalo však jen u ní, z dvojice se stali přátelé, Bowie hrál i Popovy skladby a přizval ho na své nahrávky. V té době opět mění bydliště a vybírá si Berlín. Opustil pompézní rockovou a psychedelickou image, mnohem víc začal experimentovat, zajímat se o soul a funky, což ho později dovedlo k taneční hudbě. Hledání nové formy způsobilo ovšem ještě předtím osudové setkání s podobně progresivně orientovaným Brianem Enem. Výsledkem jsou tři „berlínská“ alba v čele se slavným Heroes, dodnes nejen považovaná za zpěvákův zlatý fond, ale hlavně opakovaně citovaná v souvislosti se vznikem celého hudebního směru new wave. V osmdesátých letech dochází k asi největšímu přiblížení ke komerční popové scéně: singl Let’s Dance bleskurychle skáče na první místo hitparádového žebříčku v Anglii i USA a duety s Freddiem Mercurym (Under Pressure) či Mickem Jaggerem (Dancing in the Street) také s popularitou neměly problém. Jako by to všechno nestačilo, od osmdesátých let také kypí kariéra Bowieho herce. Divadelnímu i filmovému hraní se souběžně věnoval už od konce šedesátých let, poprvé se výrazněji zapsal hlavní rolí ve filmu Muž, který spadl na Zem, zahrál si ve filmové verzi knižního bestseleru My děti ze stanice Zoo, ke kterému zároveň složil hudbu. Celkem se dodnes objevil ve více než třech desítkách celovečerních filmů, včetně Scorseseho Posledního pokušení Krista, kde si zahrál Piláta Pontského, Dokonalého triku Christophera Nolana, ve kterém exceloval jako excentrický vědec Nikola Tesla, Lynchova Twin Peaks, Basquiata Juliana Schnabela (zde dokonale ztvárnil stárnoucího Andyho Warhola) nebo Velké sázky Richarda Sheparda. K celé řadě z nich složil i hudbu a dá se bez přehánění říci, že jako herec je mnohem úspěšnější než mnozí jeho kolegové, kteří se o tutéž nálepku jen marně pokoušeli. Vztahem Bowieho a Iggyho Popa byl zjevně inspirován i scénář snímku Sametová extáze, v němž sice nehrál, ale u kterého se poprvé naplno výrazně ukázala zpěvákova nechuť nechat svou tvorbu využívat jinými. A tak ačkoli se film jmenuje podle jeho skladby, po tom, co se mu nelíbilo zpracování příběhu, dal tvůrcům striktní zákaz využít byť jen jedinou jeho skladbu. V roce 2002 ale dlouhou řadu koncertních záznamů a videoklipů doplnil celovečerním dokumentem David Bowie: Sound and Vision, který podrobně mapuje celou jeho uměleckou dráhu a vedle protagonisty se v něm výrazně objevují i Iggy Pop a Trent Reznor z Nine Inch Nails. V roce 1990 také proběhla první velká samostatná výstava Bowieho výtvarníka, která nabídla obrazy, kresby uhlem, různé skulptury a velkoformátové tapety.

Trucující David

V devadesátých letech David Bowie opět šokoval své letité posluchače. Jako houba totiž do sebe nasál prvky taneční elektroniky a výsledkem byla série alb, která ani v nejmenším v progresivitě i energii nezaostávala za o generaci mladšími muzikanty. Omotat si okolo prstu tehdejší novátorské technologie bylo pro Bowieho natolik přirozené, že to jeho letitým pozorovatelům a obdivovatelům vyrazilo dech. U umělce s renesančním záběrem se projevila pověstná pracovitost i schopnost nezůstat stranou. A názor, že album 1. Outside z roku 1995 je Bowieho vůbec nejlepší deskou, rozhodně není ojedinělý. O pár let později se ovšem překvapivě konal dobrovolný a překvapivý ústup. V roce 2003 vyšla zatím poslední řadová deska, Reality, produkovaná Tonym Viscontim (se kterým Bowie o rok předtím navázal spolupráci po dlouhých letech) a turné k ní zavítalo v červnu 2004 i do Prahy. Deset tisíc návštěvníků holešovické haly se ale při třetí Bowieho návštěvě Česka muselo spokojit se sotva hodinovým vystoupením, protože zdravotními problémy sužovaný vokalista koncert nejprve musel přerušit a později i předčasně ukončit. Zákulisní informace tehdy hovořily o uskřípnutém nervu a všichni přítomní se shodli na tom, že i přesto šlo o ojedinělý zážitek, kterým se jasně ukázalo, jak daleko za sebou zpěvák nechává většinu svých vrstevníků. Koncertní šňůru ovšem ukončil rozsáhlý infarkt. „Nemyslím na další turné,“ řekl před několika lety pro New York Times, „jsem takhle naprosto spokojený.“ Od té doby je okolo Davida Bowieho ticho, jen občas narušené vydáním některé z reedic či vzpomínkových kompilací. Naposledy se na pódiu objevil v roce 2006 v Hammerstein Ballroom v New Yorku – skladbu Changes si s ním tehdy jako duet zazpívala Alicia Keys. To, co všichni tak nějak tušili, ale nechtěli si to přiznat, tedy že Bowie tiše ukončil svou kariéru, pak letos na počátku léta potvrdil autor jeho biografie Starman Paul Trynka. „Mé srdce mi říká, že se vrátí, ale rozum se tomu brání uvěřit. Byl by zázrak, kdyby se ještě vrátil. A zázraky se nedějí,“ řekl britským médiím.

David Bowie
*8. 1. 1947

Britský hudebník, herec a výtvarník, známý svům průkopnictvím a kladným vztahem k aktuálním trendům. Pověstný je také důrazem na vizuální složku svých vystoupení či videoklipů. Včetně nejrůznějších kompilací dosud vydal více než padesátku alb a hrál ve třech desítkách filmů. Od roku 1992 je jeho manželkou somálsko-americká modelka a příležitostná herečka Iman Mohamed Abdulmajid.

1/8

tiskni pošli






Co vy na to?

Bojíte se rádi, milujete filmové horory?

Ano

Ne


Výsledky se zobrazí po hlasování.

Závist ovlivňuje život každého třetího Čecha. Je to váš případ?

Ano

Ne


Výsledky se zobrazí po hlasování.

Dnešní sudoku

klikněte pro zvětšení


Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.