Černobyl jako by nebyl
TEXT A FOTO: Michaela Hrubá
Zákeřné je, že na první pohled vypadá Černobyl a jeho okolí zcela neporušeně. Místy příroda v okolí působí přímo romanticky. Dokud nevytáhnete dozimetr, jímž se měří jonizující záření, nebo se nedozvíte hodnoty těžkých kovů obsažené v půdě a ve vodě. Je to bez měsíce už 25 let od výbuchu jaderného reaktoru v ukrajinském Černobylu a žít se tu stále nedá. Vzpomínky na tu hrůzu mají nyní ještě jeden aktuální aspekt: Katastrofu jaderné elektrárny v japonské Fukušimě. Takhle to snad nedopadne...
Největším nebezpečím v černobylské zóně někdejší pohromy není radiace, ale především těžké kovy. První rada, kterou dostanete při vstupu do oblasti, je nic nepít a nic nejíst. Zejména ne med a houby. Místní lidé ale už dlouho takováhle opatření nedodržují. Vláda dávno neměří hodnoty zde prodávaných potravin, a tak nemáte jistotu.
Lidé žijící v zóně i v jejím blízkém okolí jsou milí a pohostinní. Jsou rádi, že přišel někdo, kdo se o jejich osud zajímá. Žijí v opuštěných vesnicích, kde jsou obydleny nanejvýš tři domy. Z obcí v okolí Černobylu byli lidé vystěhováni, domácí zvířata utracena, domy ponechány svému osudu. Pár lidí, zvláště těch starších, se ale do svých domovů vrátila. Nedokázali žít ve velkém městě. Poslední roky se znovu objevují snahy tyto lidi ze zóny vystěhovat.
1/9
Při odjezdu ze zóny (hlavní vjezd je blízko vesnice Ditjatky) musí všichni vystoupit z autobusu či z auta a projít speciálními „turnikety“. V nich je na vás měřena radiace.
